Projekt"Dokážu to?"posiluje osobnost učitelů

Na první pohled vše vypadá jako tak trochu dětinská hra na večírku. Každý z dvacítky dospělých, v drtivé většině žen, předvádí postupně pantomimicky nějakou činnost - třeba úspěšné absolvování pohovoru nebo flirtování s dalšíosobou - a ostatní jej pozorují. Jenže pak podobnost s oblíbenou společenskou hrou končí. V tomto případě se totiž ostatní nesnaží jen uhodnout, co je předváděno, ale především zaznamenat, jaké neverbální prostředky k tomupředvádějící využívá. Je začátek prázdnin a jsme na Letní škole ve Střelských Hošticích v jižních Čechách, kde právě probíhá jeden z kurzů osobnostní a sociální výchovy projektu"Dokážu to?"."Často si neuvědomujeme, jaké signály vysíláme a jak nás vnímá žák, případně druhý kolega. Neumíme ani ´číst´ jejich neverbální sdělení. Pak ale máme menší šanci rozeznat, zda nějaký zdánlivý útok není spíše projevemnejistoty toho druhého,"vysvětlují smysl předchozí činnosti dvě lektorky označené křestními jmény Dana a Milena. Ostatně cedulku se jménem má na sobě každý a každý si na ní také sám napsal, jakým jménem chce býtoslovován. To má také svůj důvod: jedna z učitelek se až na kurzu přiznala, že nechce, aby jí říkali Bohunka, jak už to ve sborovně třicet let dělají. I taková zdánlivá maličkost má ovšem vliv na to, jak učitel pojímá sám sebea co tedy dokáže z hlediska osobnostní a sociální výchovy předat svým žákům.Za chvíli jedna z lektorek rozdá papíry a rozkazuje všem, aniž by připustila dotazy: přeložte papír na polovinu, utrhněte pravý horní roh, znovu přeložte papír, utrhněte pravý... Když to udělají poněkolikáté, nechá všempapíry rozložit a vida: ačkoli byli její pokyny zdánlivě jednoznačné, každý před sebou má jinak potrhaný a proděravělý papír. I tato lekce má svůj smysl: když žákům učitel vyčítá, že přesně neplní jeho pokyny, měl by se předtímzamyslet, zda opravdu měli šanci mu vyhovět."Samozřejmě lze pedagogům říci něco takového na přednášce, jenomže opravdu si to uvědomíte teprve tehdy, když to prožijete, když máte určitou zkušenost,"vysvětlují lektorky.Tento konkrétní kurz osobnostní a sociální výchovy je zaměřen především na změnu postojů pedagogů a získání dovedností, které jim napomohou lépe komunikovat se žáky. Projekt"Dokážu to?"občanského sdružení Aisisje ale zaměřen šířeji. Další typy kurzů se týkají toho, jak tuto osobnostní a sociální výchovu propojit s dalšími předměty, respektive jak ji vyučovat samostatně."Prvky osobnostní a sociální výchovy se mohou objevovat ive fyzice, matematice či literatuře. V každém z těchto předmětů je třeba vytvářet prostředí, ve kterém se žákům dobře učí,"říká manažerka projektu"Dokážu to?"Saša Dobrovolná. Podle ní je důležité, že nejde oojedinělé kurzy, ale o komplexní vzdělávací program.Projekt"Dokážu to?"vznikl v roce 1999 s cílem vytvářet prevenci patologických jevů, zejména kouření."Učitelé by pro absolvování kurzu měli umět děti naučit říkat ne, to znamená umět odmítnout třebacigaretu, měli by umět posilovat zdravé sebevědomí dětí, aby nebyli konformní s ostatními a nepotřebovali nějakou berličku pro pocit větší vlastní hodnoty, měli by jim předat kritický přístup k informacím v médiích a reklamě.Nezastupitelné je, že pokud se učitel sám více pozná a sám získá lepší sebevědomí, žáci mu v této oblasti spíše uvěří,"uvádí S. Dobrovolná. Loni byl projekt, kterým už prošlo na 4000 lidí, zhodnocen Českou školní inspekcíjako jeden ze tří nejlepších preventivních programů.Postupně se kurzech dostalo většího důrazu na budování klíčových kompetencí žáků. Jde o to, že ve škole by se mělo dítě naučit hledat a naučit se být zvídavé. Učitel by zase měl dokázat zvídavost podpořit a ne zjišťovat,co dítě nezná a neumí."Učitel by si měl dokázal pojmenovat jednotlivé cíle výuky, což není tak samozřejmě, jak se zdá, měl by umět zadávat instrukce žákům, aby jejich aktivita byla úspěšná, měl by vědět, jak vést jak véstprožitkové aktivity, jak vést aktivity zaměřené na sebepoznání, na kooperaci,"zdůrazňuje S. Dobrovolná.Kurzy probíhají celoročně, obvykle na prodloužených víkendech, a trvají od 20 do 80 hodin (záleží na typu kurzu). Letní škola projektu"Dokážu to?"je větší akcí, na které se uskuteční více kurzů, a to včetněsetkání absolventů programu Trvalá obnova školy (TOŠ, součást projektu) zaměřeného na ředitele škol a také interní vzdělávání samotných lektorů kurzů. Podle S. Dobrovolné je výhodou této akce, že se na ní pozná více lidí, kteříusilují o podobné věci a mohou si vzájemně sdělovat své zkušenosti. Letos na letní školu přijelo 150 lidí z celé republiky.Každý rok je kromě běžných kurzů letní škola věnována ještě určitému tématu, které učitele a ředitele nejvíce pálí. Loni bylo tématem setkání vztah rodiny a školy, letos se ředitelé učili angličtinu a získávali dovednostipotřebné k získání a realizaci projektů."Při zapojování do mezinárodních projektů jsou ředitelé škol často handicapováni tím, že neumějí anglicky,"říká S. Dobrovolná s tím, že nešlo o ojedinělou výuku, ale o začátekdlouhodobější snahy. Podle ní by totiž bylo dobré, kdyby do mezinárodních projektů byla zapojena alespoň polovina škol. Aisis má ambici naučit ředitele získávat peníze ze zahraničí, kteří jsou podle S. Dobrovolné zatím zvyklížádat o tisíce korun, nikoli o milióny, které je možné obdržet z Evropské unie."Naším cílem je, aby školy uměly podávat společné projekty,"říká S. Dobrovolná. A to je mimo jiné i cílem programu TOŠ, do něhož jezapojeno více než 100 škol. Kromě toho, že se v něm ředitelé naučí, jak svou školu měnit k lepšímu, vytváří se i síť lidí, kteří o cílech školy uvažují podobně a mohou si vzájemně pomáhat při jejich naplňování.Ředitelé škol v exotické hře plné úkolů, které ukážou, jaký smysl mají pro hledání neotřelých řešení a kolektivní spolupráci.