MOJE NEJHORŠÍ HODINA OČEKÁVÁNÍ POPRAVY

Moje nejhorší hodina byla ta první. Nemám na mysli praxi při studiu, kdy se mnou ve třídě byl odborný dozor, ale regulérní první hodinu v mé první škole. Tedy, alespoň jsem si myslela, že bude nejhorší. Kolegové z fakulty, co nastoupili o něco dříve, mě všemožně strašili, jaké trapasy a hrůzy napoprvé zažili. Jedna kamarádka si z nervozity zastrčila sukni vzadu za punčocháče, čehož si všimla až po hodině. Druhá si vzala příliš průhledné šaty, což jí vyčetla zástupkyně, ale dvacet deváťáků prý ani nedutalo. Jiného kolegu zas potopila díra na ponožce, které žáci věnovali větší pozornost než jeho perfektně připravenému výkladu. A tak bych mohla pokračovat. O tom, jak začínající kantorka strávila půlku první hodiny tím, že nemohla ve velké škole zaboha najít svou učebnu. O klice třídy, kterou prý musela držet učitelka na učilišti, aby jí učni neutekli ještě před zvoněním. Když moje bývalá spolužačka na prvním dozoru napomenula hocha z 8. třídy, chtěl po ní ukázat pracovní smlouvu, jestli má právo ho napomínat. Nějaké mladé kantorce prý žáci vložili do třídnice prezervativ. Slyšela jsem i o učiteli, který otevřel dveře do třídy a narazil na papírovou stěnu. Žáci zevnitř přelepili celá futra novinami a učitel se musel do učebny prořezávat kapesníkem nožíkem… Takto naočkovaná jsem šla na svou první hodinu jako na popravu. Naposledy jsem zkontrolovala svoji sukni z neprůhledného dyftýnu. Pomalu jsem otevřela dveře třídy, naštěstí byly průchozí, ale malinko jsem škobrtla o práh a jen taktak vyrovnala balanc. Třesoucíma se rukama jsem rozevřela třídnici a zapsala. Hlas se mi zadrhával, když jsem se představovala a zadávala dětem první práci. Po chvíli, když jsem běhala mezi lavicemi a radila dětem s úkolem, ze mě nervozita opadla. Na chvíli jsem se rozhlédla po třídě. A pak „to“ přišlo. Najednou jsem si uvědomila, že tuhle práci chci dělat, že jsem si to přála už od dětství, že jsem se tady našla. Prostě že učení mě baví. I když později přišly i krušnější chvíle, vždycky jsem se snažila vybavit si tu svou první hodinu a připomenout si, proč jsem ve škole. Pomáhá mi to, i když jsem po své první hodině zjistila, že jsem v třídnici zapsala do jiného předmětu, zapomněla dát dětem domácí úkol a na punčoše se mi udělalo oko jak pětikoruna.