POŠLETE HONZU DO SVĚTA

* Angličtina se na českých základkách učí od třetí třídy. Teoreticky vzato by tedy nemusely existovat žádné jazykové kurzy ani pobyty…

Všichni ale víme, jak školní angličtina u nás vypadá. Sám si pamatuji na systém výuky na gymnáziu stylem článek, slovíčka, cvičení - a tak stále dokola. Velký efekt to nemělo. Většina studentů, kteří se hlásí do našich kurzů, říká, že si nevěří, že se bojí mluvit, i když se anglicky učí ve škole už řadu let. Proto jsme jazykové kurzy postavili na základě našich zkušeností ze zahraničí, kde se jazyk učí daleko efektivněji.

* V čem je ten hlavní rozdíl?

Na českých školách je minimum komunikace, student se dostane ke slovu jen párkrát za hodinu. Jazyk se nejlépe učí jeho používáním, jako když se narodí dítě a učí se svou mateřštinu. Tomu se snažíme co nejvíce přiblížit. Důležitý atribut je i zábavná forma, aby se odboural stres a ostych, a samozřejmě pravidelnost a intenzita. Kromě toho se snažíme učit angličtinu pro praktický život, aby se lidé domluvili v reálných životních situacích, a ne aby se učili z knížek gramatické poučky.

* Jak se díváte na trend učit angličtinu už děti ve školce? Nejsou to vyhozené peníze?

U jazyků platí, čím dříve, tím lépe. Vidím to na svých dětech. Syn začal chodit na angličtinu ve dvou letech. Měli tam loutku medvěda, která na ně mluvila anglicky, navíc k tomu byla sada DVD s animovanými filmy. Na příběhy se vydržel dívat hodiny, přitom zábavnou formou vstřebával slovní zásobu a americkou výslovnost. Potom chodil do anglické školky, kde měl dva rodilé mluvčí. Teď chodí do školy, kde mají angličtinu od první třídy, a navíc navštěvuje po škole anglickou družinu. Myslím, že jazykově mě asi brzy předběhne. Touto cestou doporučuji jít, pokud máte o jazyk opravdu zájem.

* Systém našeho školství naráží ovšem i na to, že při přechodu ze základní na střední školu se často ve výuce jazyka začíná téměř od začátku.

Tuzemský koncept výuky jazyků je neslučitelný s tím, jak se učí jazyky na soukromých jazykových školách. První, co se studentem každá jazykovka udělá, je vstupní test, podle něhož studenty rozřadí do tříd se stejnou úrovní. To v českém školství chybí. Osobně bych byl zastáncem toho, aby se jazyk neučil podle ročníků, ale podle úrovní. Muselo by to být návazně uzpůsobeno během celého vzdělávacího cyklu s průběžnými výstupy formou testování pomocí mezinárodních zkoušek. Dalším problémem výuky jazyků je vysoký počet studentů ve třídách. My máme kurzy nastavené v deseti jazykových úrovních, každý kurz pro 4 až 10 studentů. Stačí jeden student s nižší úrovní nebo nezájmem o jazyk a dokáže celou skupinu rozložit. Je potřeba, aby učitelé učili jazyky tak, aby v dětech o ně vzbudili zájem, tedy zábavnou formou, moderně a efektivně.

* Vaše agentura nabízí studentům kromě kurzů angličtiny v Praze a Liberci i další možnost, jak se naučit jazyk, a sice studium přímo v zahraničí.

Pro studenty základních a středních škol připadají v úvahu dva programy. Jednak jazykové pobyty, což je jazykový kurz s ubytováním, plnou penzí, aktivitami, výlety a dalšími službami, které se realizují většinou o letních prázdninách. I když jsou intenzivní, nemají takový přínos, jako když jede student na rok na zahraniční střední školu.

* Na běžné střední škole tedy absolvuje nejen jazyk, ale i další předměty?

Ano. Studenti se zařadí do ročníku s místními žáky a studují stejné předměty jako jejich vrstevníci v dané zemi. Osobně doporučuji celý rok, ne jen semestr. Vidím to na dětech, když se vrátí. Jsou nadšené stejně jako jejich rodiče, kteří říkají: „Poslali jsme tam kluka, vrátil se nám chlap.“ Nejde jen o jazykový vývoj, který je dramatický, student se posune o několik jazykových úrovní. Taková zkušenost je obecně pro jeho budoucnost obrovská výhoda, kterou mu nikdo nevezme.

* Je to něco, jako když šel kdysi Honza do světa na zkušenou.

Středoškolské pobyty v zahraničí jsou přesná paralela, jen je to posunuté věkově, jak děti dospívají dřív. Ideální cesta Honzy do světa je dnes tak v šestnácti sedmnácti letech. Ti, co to nestihnou, s námi pak jezdí po vysoké škole na dlouhodobé studijně-pracovní pobyty do Austrálie.

* Jaký je celkový zájem českých dětí o studium v cizině?

Je to překvapivé, ale české děti dnes bohužel o studium v zahraničí nemají zas až takový zájem. Po revoluci se jezdilo hodně, všichni chtěli ven. Dnes musí rodiče na děti lehce tlačit a přemlouvat je, ať vyrazí. Společnost zpohodlněla. Děti mají všechno, jsou závislé na kamarádech, moderních technologiích, zahraničí už je tolik neláká. Tedy, ono jich jezdí pořád dost, ale mění se vnitřní nastavení dětí. Dříve jezdily samy a rády, dnes by radši zůstaly doma. Honza se nám zabydlel za pecí.

* Jaký je hlavní rozdíl mezi naším a západním školstvím?

Náš systém chrlí všeobecně vzdělané lidi, kteří neznají v podstatě nic pořádně. Dnešních dvanáct až čtrnáct předmětů na gymnáziu vede k přepětí dětí. V Británii mají šestnáctiletí studenti čtyři předměty a v posledním ročníku tři. Už v těch šestnácti musí vědět, na jakou vysokou půjdou a co budou chtít dělat, aby si mohli vhodně navolit předměty. Brit se tedy poslední dva roky studia specializuje na tři čtyři předměty, zatímco Čech musí i v maturitním ročníku nést na noze kouli v podobě až čtrnácti předmětů, z nichž většinu v budoucnu nebude potřebovat.

* Na některých českých gymnáziích už mají volitelné semináře, ale stále je to v plenkách.

Mně se na anglofonním vzdělávacím systému líbí, že dává studentovi svobodu

Ze studentek na výměnném pobytu v USA se často stanou roztleskávačky.

se rozhodnout, jaké předměty si zvolí a jak se sám vyprofiluje. Když český student vyjede do zahraničí a vidí, že může na střední škole studovat předměty jako filmovou tvorbu, dramaturgii, tanec, herectví a kreativní myšlení, je u vytržení a neví, co si vybrat dřív. U nás ho čeká čtrnáct povinných předmětů a navolit si nemůže skoro nic.

* A ještě kolik mají u nás středoškoláci hodin!

V Británii, kde mají studenti čtyři předměty, se učí patnáct až osmnáct hodin týdně čili tři až čtyři hodiny denně. To už je téměř vysokoškolský systém. Samozřejmě že další čas v podobném rozsahu musí trávit v knihovnách a studovat sami. Studenti se hodnotí průběžně po celý rok, výhradně písemně, a výstupem je pak A-levels (Británie) a nebo High School Diploma (USA). Neexistuje tam závěrečná ústní zkouška, jako je u nás maturita.

* Kolik takové studium na střední škole v zahraničí stojí?

Nejpopulárnější a cenově nejdostupnější je kulturně výměnný program na veřejných středních školách v Americe. Tam ročně míří kolem třiceti tisíc studentů z celého světa. Roční pobyt se zdravotní pojištěním, letenkou a vízem stojí kolem dvou set tisíc korun. K tomu je nutné počítat s životními náklady během pobytu, které jsou zhruba tři sta dolarů měsíčně. Obdobný pobyt v Británii vyjde díky poklesu britské libry jen o málo dráž.

* To není málo, ale zajímaly by mě náklady na školní rok dítěte tady v Čechách…

Pobyt dítěte v zahraničí je investice, která se v budoucnu zhodnotí. Student získá neocenitelnou životní zkušenost, seznámí se s jiným životním stylem, kulturou, zvyky, navíc získá v Americe přátele, s nimiž může být v kontaktu po celý život. Máme studenty, kteří se vracejí do USA za rodinou a kamarády na dovolenou, Američané jezdí zase za nimi sem. Nemluvě o jazykovém pokroku.

* A není přece jen i něco levnějšího?

Program v Americe je nejvýhodnější. Ceny za středoškolské pobyty, když to porovnám třeba s Kanadou, Austrálií nebo Novým Zélandem, se pohybují většinou v dvojnásobných částkách, zhruba 400 000 až 500 000 korun.

* A co Evropa?

Pořád mi z toho vychází nejlépe Amerika. Američané vymysleli speciální program na J-1 vízum. Jde o kulturně výměnný program mezi studentem a americkou rodinou. Student neplatí školné, to hradí americká vláda, hostitelská rodina ubytovává studenta zdarma. Student platí jen programový poplatek neziskové agentuře, která má na místě širokou síť koordinátorů, aby se mohli o studenty starat. V Evropě nejlépe vycházejí pobyty na středních školách v Británii, Německu a Španělsku.

* Z jakých kruhů se rekrutují rodiče, kteří posílají své děti na studium do ciziny?

Většinou jsou to vysokoškoláci. Často podnikatelé, právníci, manažeři a doktoři, kteří si zřejmě uvědomují výhodu, jakou takový pobyt dětem přinese.

* Stane se, že dítě pobyt psychicky nevydrží a vrací se předčasně domů?

To se nám zatím ještě nestalo. Pamatuji si naopak na případ patnáctileté slečny, která utěšovala maminku, že to zvládnou, když se dozvěděla, že dcera z Ameriky nesmí celý rok odjet. Maminka těžce nesla, že dceru neuvidí na Vánoce, ale ona ji úspěšně uklidnila. Spíš se nám občas vracejí studenti, když poruší pravidla a z programu je vyloučí.

* V propozicích píšete, že musí omezit kontakt s rodinou a kamarády, nesmějí pít alkohol, kouřit, cestovat samostatně, řídit auto, i když mají řidičák…

Když si uvědomíte, jak velkou zodpovědnost mají rodiny a agentury v zahraničí za zahraniční studenty, je pak pochopitelné, že jsou podmínky programu nastaveny přísně. To, co jste jmenoval, jsou nejčastější prohřešky, i když se to neděje běžně. Naposledy si pamatuji vyloučeného studenta asi tři roky zpátky. Ale že by jezdili houfně domů nebo ukončili program sami předčasně, to ne. Kritické jsou první dva tři měsíce, kdy je člověk hozený do vody, než se rozmluví, než si vytvoří kontakty a zázemí. Když tohle překoná, nemá důvod k návratu. I když se samozřejmě mohou vyskytnout problémy v soužití s rodinou nebo jakékoli jiné, ale to dokážeme většinou rychle vyřešit.

* Narážíte na to, co je běžné u nás, tedy na problémy s kázní či šikanou?

Takové případy řešíme jen velmi zřídka, šikanu jsme zatím řešit nemuseli. Neřešíme ani problémy s prospěchem. Hodně studentů má strach, aby je nevyloučili ze studijních důvodů, ale to se nám ještě nestalo. Student, který je bezproblémový tady, bude v pohodě i tam. Většinou je důvodem vyloučení alkohol.

* Když si dá student jedno pivo, čeká ho vyloučení?

Záleží na okolnostech. Většinou je vyloučen podmínečně. Měli jsme případ studenta, který přišel domů do hostitelské rodiny, kde probíhala party, kterou uspořádal jeho americký bratr. Přišel domů, alkohol nepil, jen poklábosil s kamarády, ale přesto dostal podmínečné vyloučení, protože byl na party s alkoholem. Argumentovali tím, že měl oznámit rodičům, že se v domě koná party, tedy říct to na svého amerického bratra, což je trochu sci-fi. Po naší domluvě vyloučení stáhli.

* Narážejí naši studenti v Americe na velké kulturní rozdíly stravováním počínaje až třeba po náboženství?

V náboženství je velký rozdíl. Téměř všichni Američané jsou věřící. Studenty připravujeme na to, že musí chodit minimálně jednou týdně s rodinou do kostela. Pokud to nejsou ochotni akceptovat, ať tam radši nejezdí. Ona je to ve finále stejně spíš společenská událost, příležitost poznat nové lidi a začlenit se do komunity. Co se týče stravovacích návyků, v Americe každého překvapí enormní porce a ne úplně zdravý životní styl. V rodinách se moc nevaří, spíše nakupují jídlo ve fast foodech. Když se student nehlídá, tak pět deset kilo za rok navíc není žádný problém.

* Zároveň je tam však na školách sport preferovaný víc než u nás.

V USA to mají výborně zorganizované. Sportovní týmy jsou propojené se školou, hřiště mají přímo v campusu, studenti spolu proto tráví čas i mimo školu. A rodič nemusí děti vyzvedávat a převážet do sportovních klubů.

* A co čeká studenta po návratu domů? Musí na své škole dělat rozdílové zkoušky?

Student má několik možností, záleží na komunikaci s českou školou. Většina studentů si nechá utéct ročník a naváže tam, kde skončili, než odjeli. Doporučujeme začít jednat se školou o uznání předmětů, studovaných v zahraničí, ještě před odjezdem do zahraničí. Další možností jsou rozdílové zkoušky, což je ale dost náročné. Dělat zkoušky z tolika předmětů znamená, že student nemá žádné prázdniny, a je otázka, jestli vůbec projde.

* Nakonec bych ještě zmínil, že pořádáte jazykové pobyty v zahraničí nejen pro studenty či dospělé zájemce, ale i pro učitele.

Jde o program Erasmus+, u kterého díky grantu škola za pobyty učitelů v zahraničí nic neplatí. A učitelé mohou o prázdninách spojit bezplatnou dovolenou s poznáváním moderních metod při výuce jazyků, zvyšovat si jazykovou úroveň, setkat se s učiteli z jiných zemí a vůbec se zdokonalit, aby u nás výuka jazyků nevypadala stále tak, jak vypadá.

***

Ing. Jaroslav Tykal

Po absolvování vysoké školy odjel Jaroslav Tykal (1974) na rok do Austrálie, kde se věnoval studiu angličtiny a IT technologií. Po návratu založil agenturu Studyline, která se zabývá jazykovými kurzy a pobyty v zahraničí. Brit se poslední dva roky studia specializuje na tři čtyři předměty, zatímco Čech musí i v maturitním ročníku nést na noze kouli v podobě až čtrnácti předmětů.