Co jedí sněhuláci

Dvakrát ročně pro děti připravujeme akci s přespáním v MŠ. Na leden jsme tedy nachystali akci pod názvem"Co jedí sněhuláci?"Sešli jsme se ve třídě všichni ve sněhovém, tedy bílém oblečení. Venku mrzlo, až praštělo, atak jsme se rozhodli postavit si sněhuláka ve třídě pěkně v teplíčku.Děti přišly na to, že ze sněhu by nám sněhulák asi dlouho nevydržel a navrhovaly různá řešení ( nakreslit, vystříhat z papíru, nalepit z vaty...). Z tašky jsem vytáhla tři různě velké látkové tunýlky, které jsme navléklina tyč z Polikarpovovy stavebnice a začali je naplňovat zmuchlanými novinami - a vida, sněhulák byl na světě! Co mu ještě chybí? Opět na to přišly samy děti, a tak jsme z papíru dotvořili nos, oči, knoflíky a hrnec."Jé, sněhulákovi tečou slzy!"vykřikl Honzík. A opravdu, sněhulákovi tekly z očí papírové slzičky. Zkoušeli jsme sněhuláka rozesmát písničkou, veselou hrou a dokonce jsme mu z víček od PET lahví postavilikamarády sněhuláčky, ale nic, slzičky nezmizely."Ale co to? Nic neslyšíte? Sněhulákovi kručí v břiše."Přemýšleli jsme společně, co asi takový sněhulák jí - rampouchy, led, sníh... Ale jak to uděláme?"Půjdemeven pro sníh!", rozhodly děti.Rozpočitadlem jsme vybrali Terezku, ta se oblékla a společně s paní učitelkou se vydala ven pro sníh do mističky. Mističku jsme pak postavili před sněhuláka a šli jsme také večeřet, protože nám vyhládlo. Po večeři jsmezjistili, že sněhulák všechen sníh snědl a že už mu nezbyla ani jedna slzička.Najednou přiběhl Martin s očima navrch hlavy:"Já viděl v chodbě bílé stopy!"Všichni jsme běželi za ním. vyzkoušeli jsme, jestli by to nemohly být stopy někoho z nás a zjistili jsme, že i paní učitelky majímenší nohu. A tak jsme se po stopách vydali. Dostali jsme se až ke dveřím spodní třídy, kde v dálce stál o něco menší sněhulák než ten náš, ale svítily mu oči. Nejstatečnější děti k němu došly samostatně, menší děti společně zaruku s paní učitelkou.To bylo překvapení! Kolem sněhuláka ležela pro každého sklenička se sněhuláčkem. Když jsme se vraceli zpátky, našli jsme další stopy, které vedly do lednice. Po vyluštění zimních hádanek jsme mohli lednici otevřít. To byloradosti! Malinkatí sněhuláčci ze sněhu nám darovali nanuky. Když jsme nanuky snědli, chystali jsme se k spánku. Před spaním proběhlo ještě promítání pohádky o dvou sněhulácích a pak už bylo slyšet jen spokojené oddychování.Ráno na děti čekalo ještě jedno překvapení u našeho sněhuláka - v kelímcích kusy ledu a v nich zamrzlý balónek a drobná hračka. To bylo netrpělivosti, než se led rozehřál! Když pak odpoledne děti odcházely domů, dostalyještě diplom za statečnost.Nejlepší odměnou pro nás učitelky bylo nadšené vyprávění dětí rodičům a věty typu:"Až se zase bude spát ve školce, musím tu být!"