Pohádky na míru

Naučila jsem se dětem pohádky, pohádkové příběhy"šít na míru". Myslím, že tento způsob okamžitého vyprávění na dané téma - děti si samy zvolí, o čem chtějí vyprávět před spaním - je náročný. Vyžaduje to pohodu,koncentraci, zkušenost, hodně poznatků, fantazie, podnětné prostředí jak pro učitelky, tak pro děti.Vždycky jsem obdivovala zkušené kolegyně, které dokázaly vyprávět pohádky poutavě, krásnou češtinou, děti poslouchaly a vstřebávaly každé slovo. Postupně jsem si vytvořila svou cestu - moje prvotina vznikla předVelikonocemi. Hrdina"velikonoční zajíček"prošel celou výrobou čokolády v továrně: forma, staniol, namalovaný zajíc - konkrétní figurka jako motivační prvek nám vydržel do léta - to už je patnáct let. Filípek, dítě,které tenkrát tak bezprostředně doplňovalo mé vyprávění, vtahoval ostatní děti ke spolupráci, rozvíjení příběhu, nyní bude maturovat.Další období mého působení bylo na vesnické mateřské škole. Tak tam jsem se s vymyšlenými pohádkami nechytala. Tyto děti byly veskrze praktické, manuálně zručné, překvapovaly mě tělesnou zdatností, láskou k přírodě,znalostmi o přírodě a hospodářství. Uměly nachystat"hostinu pro celou vesnici", bavit se, radovat ze života.Ve městě s dětmi ze sídliště je práce jiná. V letošním školním roce máme"plyšový květ, v něm růžový zajíček". Pro mě je to kýč, pro děti"Králíčková - Zajíčková". Další kamarád je plyšový hnědý králíkRuda. Kladná a záporný - oba dětmi velmi milovaní. Děti si mohou denně přát, jaký příběh chtějí slyšet, samozřejmě jsou spolutvůrci příběhů. Někdy zvířátka reagují na situaci ve třídě - chválí, opakují písničku, připravují dětik zápisu do ZŠ, řeší na přání rodičů např. problém"bubák u mě v pokojíčku večer". Každý příběh má výchovný moment.Vždy je podporována jazyková hravost dětí, fantazie nezná mezí. Děti opravdu mají radost z projevu, dokážou vyjádřit svoje problémy i radost, opravují Rudu, když poplete větu. Hlavně chtějí a mají potřebu mluvit - říct svátrápení, problémy, radost.