Noční dobrodružství v mateřské škole

Začal nový školní rok a my jsme přemýšleli, čím dětem pobyt v mateřské škole udělat ještě zajímavější a veselejší. Rozhodli jsme se pro společné hravé odpoledne s rodiči na naší školní zahradě spojené s nocováním v MŠ. Pozvali jsme k nám na návštěvu i prvňáčky, kteří v loňském roce naši MŠ navštěvovali. Na školní zahradě jsme se sešli s rodiči a dětmi již odpoledne. Zatímco jsme s rodiči probírali organizační záležitosti, děti stavěly na pískovišti pěkné hrady. Potom jsme se rozdělili do dvou skupin. První skupina sportovala, a tak mohly děti s rodiči trénovat skoky na trampolíně, hod míčkem na cíl, prolézání strachovým pytlem, procvičit rovnováhu při chůzi po kladině a při přecházení položeného žebříku, prolézání průlezkami i houpání na laně. Při cvičení jsme si užili i spoustu legrace. Druhá skupina se zatím věnovala výtvarné činnosti. Děti kreslily a malovaly zážitky z prázdnin, kde byly a co se jim na cestách nejvíce líbilo. Na výběr měli z několika technik. Mohly kreslit křídami na tabuli nebo na chodník nebo mohly vodovými barvami pomalovat velikánské čtvrtky připevněné na plotě zahrady. Vznikaly moc pěkné obrázky a někteří rodiče nejen přihlíželi, ale nebáli se ani chopit štětce a tvořit spolu se svými ratolestmi. Obě skupiny se po půlhodince vystřídaly. Když jsme již byli všichni unaveni, zasedli jsme kolem ohniště, které nám mezitím připravili a zapálili šikovní tatínkové. Zazpívali jsme si několik táborových písniček. Potom jsme již všichni dostali hlad a připravené buřtíky tak voněly, že jsme se pustili do opékání. Moc jsme si pochutnali. Jeden špekáček sice skončil v ohništi, ale podařilo se ho zachránit a upatlané, ale usměvavé tváře dětí nás přesvědčily o tom, že se odpoledne vydařilo. Ke konci večera na děti čekalo velké rozhodování - jít domů s maminkou, nebo zůstat v MŠ a spát zde i v noci? Většina dětí měla jasno hned a strašně se těšila. Děti se nemohly dočkat večera, protože jim paní učitelky slíbily „večerní stezku odvahy“. Děti neustále nakukovaly do oken, jestli je již dostatečná tma. V tom nás překvapil zvonek. Kdo to může být? Paní učitelka šla otevřít a za chvilku se s ní ve dveřích objevil usměvavý Matýsek ve vojenském oblečení a se zbraní v ruce nám oznámil: „Já vás tady budu hlídat.“ Všichni jsme měli velkou radost - Matýsek původně nechtěl ve školce spinkat a šel na noc domů. Ale to už byla docela velká tma a my jsme se mohli vydat hledat slíbený poklad. Cesta k pokladu byla vyznačena šipkami a osvětlena malovanými lucerničkami. První hrdina vyzbrojený baterkou vyrazil hledat poklad. Ostatní děti stály u dveří a netrpělivě vyhlížely jeho návrat. Za chvilku jsme uviděli probleskovat mezi keři baterku a to se již první hledač vracel a v rukou nesl vítězoslavně krabičku označenou svojí značkou a uvnitř překvapení. Jednotlivě, ve dvojicích nebo s paní učitelkou se vydávali odvážlivci do ztemnělé zahrady, každý pro svůj malý poklad. Když se všichni vystřídali a pomalu jsme se vraceli do školky, uslyšeli jsme volat Lukáše: „Já jsem našel také ještě jeden poklad.“ A přinesl nám ukázat v krabici živého ježka, kterého jsme povídáním na zahradě asi vyplašili. Všichni jsme si ho mohli alespoň zblízka prohlédnout. Když jsme ho vraceli na zahradu, připravili jsme mu tam mističku s mlékem. Po návratu ze zahrady se všechny děti osprchovaly a převlékly do pyžámek. Pohádka na dobrou noc uspala nejprve školáky, potom i ty mladší děti. Určitě se jim něco pěkného zdálo, protože se z ložnice v noci ozývalo slabé hihňání ze spaní. Ráno všichni s veselou vyskočili a nasnídali se. Paní učitelka odvedla školáky na autobus a ostatním začal ve školce další běžný den. Když odpoledne přišli pro děti rodiče, děti vyprávěly zážitky jeden přes druhého. Byli jsme moc rádi, že se nám akce vydařila a rodiče nám vyšli vstříc.