Plachost je poměrně běžná vlastnost; ostatně všichni se cítíme přinejmenším rozpačitě, pokud zažíváme nějakou novou situaci. Míra plachosti souvisí s naší osobnostní výbavou, někdo je plašší „po rodičích“ a plachost souvisí i s předchozími zkušenostmi. Co dělat, pokud je dítě extrémně plaché a stydí se prakticky kdykoli? Podle odborníků z Child Development Institute je dobré počítat s „nastavením“ daného dítěte. Musíme se snažit vnímat, jaké zájmy má dané dítě, jak se cítí a jak je schopno navazovat vztahy s ostatními. Měli bychom podporovat rozvoj sebevědomí plachého dítěte. Stydlivé děti o sobě nemají moc dobré mínění, proto bychom měli ocenit vše, co se jim podaří, a vést je k pozitivnímu sebehodnocení. Plachým dětem také pomůže, pokud jim zprostředkujeme sociální dovednosti. Když dítě vedeme k tomu, aby vždy slušně požádalo a poděkovalo, dělilo se s ostatními a respektovalo sociální role, bude si jistější. Pomáhají i hry zaměřené na spolupráci spoluhráčů. V každém případě si ale musíme uvědomit, že plachost není negativní vlastnost a že určitá zdrženlivost a odstup nemusí být na škodu, naopak může dítě ochránit před případným nebezpečím. Podle Child Development Institute
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.