V jakém pořadí jíst trosečníky?

Britský autor se nechce vracet ke starému modelu, kdy se dětem jednoduše sdělilo, jak se mají chovat. Navrhuje, aby se s dětmi o etických otázkách diskutovalo. Nejde o relativizování hodnot. Jde o to, aby dítě na základě rozhovoru a svobodného uvažování samo přišlo na to, že určité hodnoty jsou obecně lepší než jiné.

 K dialogu nabízí kniha různá témata, jak tradiční (eutanázie, trest smrti, drogy, stahování hudby), tak i různá efektní etická dilemata, která děti zaujmou dramatickým dějem a jež nabourávají stereotypní vzorce myšlení. 

Výhybka smrti
Nastoupíš do stroje času, který přistane v Rakousku roku 1889. Ocitneš se v bytě ve čtvrtém patře, uvidíš postýlku, v níž spí dítě. U postýlky visí jmenovka se jménem nemluvněte: Adolf Hitler. Na chodbě se ozvou kroky strážců. Nemůžeš vzít dítě do stroje času (je jen pro jednoho), jestli nezmizíš do dvaceti vteřin, budeš zatčen. Co uděláš? Vyhodíš malého Hitlera z okna a vrátíš se v čase zpět? Ale narodil se Hitler už zlý? Je v pořádku potrestat člověka za něco, co ještě neudělal?
 Střih. Jsi v signální kabině na mostě nad železniční tratí. Vidíš, že pod mostem se po kolejích řítí prázdný železniční vagón. Na kolejích v místě, k němuž se vagón blíží, je pět údržbářů, kteří prohlížejí koleje. V příštím okamžiku zahynou. Nemáš čas na ně zavolat, stejně by tě neslyšeli. Můžeš ale přehodit výhybku. Podíváš se na druhou kolej a tam uvidíš stát mladého kluka zaposlouchaného do iPodu. Přehodíš výhybku? A co když na druhé koleji budou stát místo pěti jen čtyři údržbáři?
 Střih. Jsi mezi trosečníky ve člunu. Nemáte co jíst. Abyste nezemřeli hlady, musíte se uchýlit ke kanibalismu, než vás objeví záchranná loď. V jakém pořadí bys jedl posádku člunu, kterou tvoří mj. vrah, dítě, těhotná, lékař a ty? Podle čeho se určuje hodnota člověka? Jde to vůbec?

Etika není matika
Dramatické příběhy, kterými se kniha hemží, nejsou samoúčelné, i když hrozí, že děti pohltí napínavá akce a do úvah se jim už tolik chtít nebude, ty starší možná zase neudrží na uzdě svůj ostrovtip. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že kromě těchto barnumských příběhů děti zaujmou i příhody z všedního života, třeba o nasimulované penaltě, o podvodu při písemce či o otřesném svetru, který vám babička upletla k Vánocům. A propos: Řekli byste jí, že je strašný, nebo byste zdvořile lhali?
 Oba typy etických dilemat spojuje neexistence řešení. Otázky jsou složité a jednoznačně se na ně odpovědět nedá. Etika prostě není matematika, kde 2 + 2 = 4 a hotovo. Nicméně – a to je jedna z mála výtek – určité vodítko ke každému příkladu by mohlo být uvedeno. Autor se v tomto ohledu spokojil jen s několika obecnými doporučeními v úvodu.
 Trochu odtažitě a abstraktně zase působí kapitoly, v nichž se autor snaží přiblížit myšlenky filozofů od Platóna po Kanta. Lepší službu vykonají příběhy z literatury. Třeba ten o starci s vozíkem, který přijede do vsi a nabídne, že ze všech kouzlem odčerpá smutek a bolest, takže po zbytek života budou šťastní. Jediná podmínka je, že musí hlídat jeho vozík. Nedlouho po zázraku do zamřížovaného vozíku kdosi nahlédne a uvnitř spatří zoufalou holčičku, která se svíjí bolestí. Lidé jí nedokáží pomoct. Stařec říká: „Když jsem z vás odčerpal všechno zoufalství, musel jsem ho někam odložit. Vložil jsem ho do té holčičky. Ve vesnici je přesně tolik bolesti jako předtím, jenom se teď nachází jinde. Žádnou bolest jsem nikomu nezpůsobil, jen jsem ji přesunul na jiné místo.“ Tudíž: Mohu být šťastný, když to způsobí neštěstí někomu jinému? Krátký příběh dokáže víc než štos filozofických knih.
 Ostatně, jak říká autor, děti se nenaučí morálním zásadám z příručky. Učí se nápodobou a pozorováním světa kolem sebe: ve škole, mezi kamarády, ve sportovním oddíle a samozřejmě doma. Tam stráví největší část svého formativního období, proto je tato kniha určena primárně rodičům, ale i ve škole najde bohaté uplatnění. 

Etika pro děti
Michael Parker
překlad Viola Somogyi
Triton, Praha 2017