Ranní káva ve sborovně aneb Z deníku učitelky

Od dob, kdy mám vlastní děti, nechodím do školy téměř s žádným předstihem, nebloumám ztemnělými chodbami a neodemykám třídy jako první. Mé kroky dnes ráno vedou do kabinetu, abych si v pěti minutách vytiskla všechny materiály. Ve škole probíhá hloubková kontrola České školní inspekce.

7:30

Ještě minulý týden měla kopírka rozbitý zásobník papíru – nezavíral se, takže jsme ho buď museli přidržovat kolenem, nebo k němu přistavit židli, eventuálně obojí. Dnes už má kopírka šuplík nový a voňavý, ale stejně se občas na displeji objeví „CH“ a nic s ní nehne.

Vypnout – zapnout. Vypnout – zapnout – otevřít – zavřít šuplík. Vypnout – zapnout – otevřít – zavřít šuplík – zkontrolovat, zda přeci jen neuvízl papír.  Vypnout – zapnout – otevřít – zavřít šuplík – zkontrolovat, zda přeci jen neuvízl papír – nakopnout zpředu.

Dotisknu zbytek týdenních plánů a úkolů a zdá se, že si stihnu udělat ještě i kávu. Těžko říct, proč je zrovna zásobník tolik poruchový.

Dávám vařit kávu. Kapsle ovšem nedosedla, zato se už prorazila, takže obvyklé prskání a šumění páry bylo k mému zděšení doprovázeno mohutným gejzírem lógru, který bleskově vyplnil veškeré póry přístroje.