Demence - nemilosrdná zlodějka paměti

Dědictví Aloise Alzheimera

Málokterý pojem je tak přesný jako právě demence. Pochází z latiny a znamená „bez mysli“. Nejznámější a nejrozšířenější formu demence známe díky německém neurologovi Aloisi Alzheimerovi, který ji popsal v roce 1906. Lidé postižení demencí bývali dříve označováni za bláznivé a jejich nezvyklé chování bylo přisuzováno duševní nemoci. Teprve později se prokázalo, že se jedná o onemocnění mozku, jehož příčinou jsou degenerativní změny v mozkové tkáni. To řadí nemoc mezi organické duševní poruchy. Zjednodušeně lze říci, že při této nemoci neurony (tj. nervové buňky) přestávají normálně fungovat a postupně odumírají. Mozek je ovšem řídícím centrem lidského organismu, a proto se jeho poškození promítá nejen do psychické roviny (zapomnětlivost, zmatenost atd.), ale i do fyzické (např. špatná koordinace pohybů, poruchy rovnováhy, třes, ztuhlost apod.). V konečné fázi je postižený člověk zcela odkázán na péči ostatních, podobně jako malé dítě. Smutnou skutečnost vystihuje rčení: „Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem.“

Přesná příčina nemoci není dosud známa. Obecně je přijímán názor, že se jedná o problém související s neurotransmitérem (přenašeč nervového vzruchu v mozku) acetylcholinem. Mnoho lidí si neuvědomuje, že riziko výskytu demence zvyšují také úrazy hlavy. Dosud neexistuje léčba, která by dokázala nemoc vyléčit. Za nejúčinnější léky jsou považována tzv. kognitiva ovlivňující kognitivní (tj. poznávací) funkce, která upravují hladinu acetylcholinu. Tyto přípravky dokážou vývoj onemocnění zpomalit, zejména v počátcích onemocnění. S vyhledáním lékařské pomoci není tedy radno otálet.

Čím vším se demence projevuje, vědí nejlépe příbuzní nemocných. U svých blízkých se setkávají s problémy s pamětí (nemocní si někdy pamatují věci jen pár minut, či dokonce sekund, a tak třeba nevíme, jestli jsou v pyžamu, protože právě vstali, nebo protože se právě chystají jít spát). Postižení demencí také nedokáží plánovat (chtějí jít nakoupit, jenže vyjdou na ulici v pyžamu a peněženku nechají doma). Mají omezenou schopnost vyjadřování (zaniká schopnost mluvit a chápat mluvené slovo). Nedokáží rozpoznávat lidi, věci či místa a jsou tak schopni bloudit po vlastním bytě. A v neposlední řadě dochází k změně osobnosti, kdy se objevuje úzkostnost, sklon k depresím, konfliktnost a podobně.

Pravděpodobnost onemocnění stoupá s věkem a rovněž s četností výskytu v rodině. Ženy onemocní častěji než muži. Přibližně se uvádí, že zatímco ve věku sedmdesáti let trpí nějakou formou demence každý dvacátý člověk, ve věku osmdesáti pěti let se již jedná o každého pátého. Nemoc ovšem může postihnout i relativně mladé lidi – před šedesátkou se to sice děje méně často, ale existují i pacienti, kteří ještě nedovršili čtyřicítku. V ČR celkové odhady hovoří o zhruba 143 000 nemocných. Choroba se nevyhýbá ani známým osobnostem, trpěli jí např. český herec Jiří Císler nebo americký prezident Ronald Reagan.