Druhá šance na štěstí

Po různě dlouhé době přijdou myšlenky na nový život, novou lásku, novou rodinu, na nové rodinné štěstí. Jenže podruhé není poprvé… V čem je druhý pokus jiný než první? A je vůbec možné se podruhé znovu vydat, otevřít, dát ze sebe oněch sto procent? A dá se ještě po zklamání znovu uvěřit lásce, manželství a rodinnému ideálu?

Zraněný začátek

Každý vztah je jiný a stejně tak i druhá manželství nejsou jako „přes kopírák“. Je také rozdíl v tom, zda jsem ten, kdo se rozešel a odchází jinam, nebo jsem ten opuštěný, který hodně utrpěl, i co se týče sebevědomí. S některými problémy se ale potýkají všichni. 

„Ted už budu jiný, jiná, už to budu dělat jinak, už si nenechám tolik líbit, dám si pozor na to a to…“, říká si každý. Člověk se zkušenostmi posouvá, mění, ale také chrání. Už se nechceme znovu zklamat, znovu se nechat zranit. Naše vnitřní zranění z rozvodu v nás zanechalo jizvu, někdy dokonce ještě živou ránu, která často znovu bolí. Jsme opatrnější. To je výhoda, ale i nevýhoda. Protože už ve vztahu používáme na základě zkušenosti více rozum, už do něj většinou nejdeme se srdcem na dlani a s absolutní důvěrou. To ale neznamená, že druhé manželství nemůže být hodně citové a krásné. Může. Můžeme více ocenit mnoho věcí, které jsme dříve neměli – například věrnost, spolehlivost, upřímnost, jistotu, klid, smysl pro rodinu. A nejvíce si můžeme cenit opravdové upřímné partnerské lásky a zájmu o druhého, protože když to nejsou jen fráze či planá slova, ale opravdová realita, je to ten největší dar, který můžeme mít. Milovat druhého, i když přijdou problémy. Milovat druhého, i když už se známe dlouho a třeba si i trochu zevšedníme. Pečovat o vztah za každých okolností. To je to nejdůležitější, co získáme, když takového člověka nalezneme, v takovém vztahu si můžeme druhého více vážit. Ale také mohou nastat situace, kdy se oba partneři chrání, bojí a zbytečně si nedůvěřují. Nechtějí ustoupit. A přitom oba vědí, že v prvním manželství byli jiní, že by to třeba ani neřešili, že je to vlastně malichernost. Al zkušenost je změnila. Teď už jsou přece jinde… a neustoupí. 

Někdy je zkušenost natolik silná, že mnoho lidí už ani netouží po svatbě nebo společném dítěti. Už nemají potřebu či odvahu zkusit druhý pokus naplno. Poznávají, že vlastně svatbu ani novou rodinu nechtějí…

Moje děti, tvoje děti

Nová rodina nezačíná od nuly, ale zpravidla se setkávají dvě části původních rodin… máma s dětmi… a táta s dětmi… už tedy nejsme jen ty a já… a naše láska, která postupně roste, ale už rovnou máma a táta