Děti, nebo dospělí? Facebook to nezajímá

Tuhle kauzu jste v poslední době možná zaznamenali. V květnu letošního roku by mělo vstoupit v platnost nové Obecné nařízení o ochraně osobních údajů, známé též pod zkratkou GDPR. Vedle zpřísnění práce s osobními údaji, což je bezesporu přínosné, však do nařízení platného pro celou Evropskou unii spadá také kontroverzní bod o dětech a mladistvých. Zdá se totiž, že už třináctileté děti budou moci o svých osobních údajích rozhodovat zcela svévolně, jako by byly dospělé. Což je vážnější problém, než se může na první pohled zdát.

Nezkrocené digitálno

Třináctileté děti tak mohou odsouhlasit sdílení svých dat se službami jako Facebook či Instagram (mimochodem též vlastněný Facebookem) a veškerými dalšími sociálními sítěmi až po služby společnosti Google. Většina z nás dospělých nemá ani ponětí, k čemu všemu jsme už dali souhlas a co o nás tyto nadnárodní a neskutečně mocné společnosti vědí. A teď si představte, že by si to měly uvědomovat stále ještě relativně malé děti. Korporace takových informací samozřejmě umějí využít především pro cílení reklamy, kterou jsou mladší lidé obecně ovlivnitelnější.

Nejedná se o úplně žhavou novinku, vždyť třináctiletou hranici má Facebook nařízenou prostřednictvím amerického zákona z roku 1998. Teď však o sobě budou moci i evropské děti rozhodovat v podstatě neomezeně – alespoň co se týče chování na internetu. Nutno poznamenat, že tato věková hranice bude platit i u většiny našich sousedů, avšak tentokrát bychom s davem jít opravdu nemuseli. Limit patnácti či šestnácti let by nikomu neuškodil – tedy vyjma zmíněných korporací.

Přitom právě prostředí sociálních sítí je velmi nebezpečné a místy připomíná Divoký západ. Jak ukázal datový analytik Jiří Kwolek v rozhovoru pro DVTV, nenávistnými komentáři a výhrůžkami smrtí se to na internetu jen hemží. Konkrétně se jedná o mnoho desítek tisíc příspěvků a právě Facebook je nejčastějším místem, kde lidé dávají průchod své agresivitě. V zahraničí, především v anglicky a španělsky mluvících zemích, se algoritmy na vyhledávání a mazání takového obsahu stále zdokonalují, čeština však pokrývá příliš malý trh na to, aby se jí cenzoři z Facebooku hlouběji zabývali. Nenávistný, rasistický, xenofobní a obecně nebezpečný obsah je proto regulován jen velmi zřídka a těžko lze zabránit tomu, aby děti viděly věci, které rozhodně vidět nemají.