A taková to byla láska…

Ve vztazích spolu dva lidé osobnostně rostou a vzájemně se ovlivňují. Je přirozené, že dělají chyby, protože chybami se člověk učí. V pořádku ale není, když své chyby opakují, protože je nevidí nebo vidět nechtějí. Nastává problém v komunikaci, dochází k nepochopení, vzájemnému obviňování a citovému ochlazení. Jen vyzrálí partneři dokáží krize ve vztazích ustát a poučit se z nich. Chyba je ale až na výjimky na obou stranách a nejtěžší je tento fakt přijmout.  Další náročnou zkouškou je shoda partnerů ohledně řešení situace. Nejsou schopni ani ochotni něco změnit a udělat maximum pro záchranu vztahu.

Ale je tu přece malé dítě

Ano, je. Krásné a zdravé dítě, které se narodilo z lásky. Když se ale láska mezi rodiči vytratí, jsem si jistá, že pro něj bude lepší, když uvidí maminku, která je šťastná s někým, kdo není jeho táta, než když pocítí odcizenost a chlad mezi nejbližšími. Emoce a city před dětmi nezapřeme, mají lepší radary, než si myslíme. Možná bude nějakou dobu žárlit a bude smutné. Pro jeho budoucnost je ale důležité, aby vidělo, slyšelo a vnímalo, že je možné prožívat láskyplný vztah na bázi důvěry a respektu. Stejně tak když uvidí spokojeného tátu, který má vedle sebe ženu, která mu vyhovuje.  

Misky vah se naklonily jedním směrem. Hodnotit a vracet je do rovnováhy už nemá smysl. Smysl má jen vlastní přesvědčení, že chci v životě změnu a získám jistotu, že je pro mě dobrá. Pak musím jít dál, jakkoli je to pro mě bolestivé. Ukážu ale sobě a svým dětem, že existují niterné potřeby, za kterými stojí zato jít, protože jsou pro nás důležité a bez nich bychom žít nechtěli.