Ekonomické příběhy Lukáše Kovandy: Jak klamou fast-foody

Dopravní experti se tehdy nechali slyšet, že za citované nehody paradoxně může právě i povinné kotvení.

Jak to? Řidiči sice po uzákonění autosedaček děti důsledně poutali, jenže zároveň začali jezdit riskantněji. Domnívali se, že s dítětem v ukotvené autosedačce si to mohou dovolit. A tak byl sice celkovým efektem uvedení autosedaček pokles počtu usmrcených dětí, jenže zdaleka ne tak razantní, jak by ideálně mohl být.

Pro ekonomy taková situace není ničím překvapivým, má dokonce své označení, které nalezneme i v učebnicích. Na svědomí jej má americký ekonom Sam Peltzman, klasik teorie regulace. Od 70. let minulého století publikoval sérií studií, v nichž nastínil právě efekt, jenž se dnes – jaká čest! – označuje jeho jménem.

Peltzmanův efekt v obecné rovině označuje stav, kdy jakákoli státem vynucovaná regulace působí z povahy věci v rozporu s lidskou přirozeností, s tržními silami, tak, že se bohulibé úmysly regulátorů neodráží v realitě zcela podle původních představ. Přirozené síly mohou proti regulaci působit částečně, nebo ji i celou popřít, či dokonce převážit. Regulace pak vede k zhoršení stavu, jejž zamýšlela zlepšit. Klasický příklad se týká opět automobilové dopravy.

Byly totiž doby – už je to dávno –, kdy se v autech nepoutali dokonce ani dospělí. Regulační orgány se jaly rostoucí počet smrtelných nehod řešit bezpečnostními předpisy typu povinného připoutání během jízdy. Jenže lidská přirozenost nereagovala zcela tak, jak si regulátoři vysnili. Když nabouráš, nic se ti nestane, jsi přece připoutaný, vemlouvalo šoférům podvědomí. Výsledek? Začali jezdit riskantněji a stoupal tak pro změnu počet zemřelých chodců či cyklistů. Pozitivní dopad regulace byl zčásti či zcela vytěsněn takzvaným „offsetting behavior“ čili kompenzujícím jednáním jednotlivců. Místo řidičů umírali cyklisté.

Příklad s dětskými autosedačkami je jen dalším z projevů Peltzmanova efektu. Kompenzující jednání řidičů spočívá v tom, že si mylně vyvodí, že s dobře připoutanými dětmi na zadním sedadle mohou div ne závodit. Riskují více, než pokud by jeli s nepřipoutanou ratolestí. Statistiky naštěstí ukazují, že celkový počet zemřelých dětí po uvedení opatření klesl a že neblahé dopady kompenzujícího jednání nepřevážily kladné efekty regulace.

S Peltzmanovým efektem se ovšem můžeme setkat i jinde, třeba v marketingu. A tentokrát nejde bezprostředně o lidské životy. I když slovo „bezprostředně“ je důležité.