Baví vás jako dlouholetého učitele vysvětlovat žákům stejnou látku po tisící? Máte nějaké triky na to, aby výklad bavil i vás? Jak se bráníte proti vyhoření?
Baví. Protože studenti jsou pokaždé jiní. Je to jako hrát x-tou reprízu úspěšné divadelní hry. Publikum je také pokaždé jiné, pokaždé jinak reaguje, nikdy to není stejné. Látka se pokaždé musí vysvětlit trochu jinak, pokaždé se studenti zeptají na něco jiného, někdy jsou ty otázky úplně super, protože mi problém ukážou z úhlu, který mne dosud nenapadl. Takže žádné triky, aby mne to bavilo, nepotřebuji, prostě mě to baví pořád samo. Proti vyhoření se nijak nebráním, zatím mi nehrozí. Pokud bych měla pocit, že by mi to mohlo hrozit, byl by to pro mne signál, že svou práci přestávám dělat dobře. Neboť dokud ji dělám dobře, odezva od studentů tomu vyhoření brání. Kdyby tedy taková situace nastala, asi bych hledala nějakou supervizi.
Veronika Válková, Gymnázium Na Pražačce, Praha
Baví. Protože studenti jsou pokaždé jiní. Je to jako hrát x-tou reprízu úspěšné divadelní hry. Publikum je také pokaždé jiné, pokaždé jinak reaguje, nikdy to není stejné. Látka se pokaždé musí vysvětlit trochu jinak, pokaždé se studenti zeptají na něco jiného, někdy jsou ty otázky úplně super, protože mi problém ukážou z úhlu, který mne dosud nenapadl. Takže žádné triky, aby mne to bavilo, nepotřebuji, prostě mě to baví pořád samo. Proti vyhoření se nijak nebráním, zatím mi nehrozí. Pokud bych měla pocit, že by mi to mohlo hrozit, byl by to pro mne signál, že svou práci přestávám dělat dobře. Neboť dokud ji dělám dobře, odezva od studentů tomu vyhoření brání. Kdyby tedy taková situace nastala, asi bych hledala nějakou supervizi.
Veronika Válková, Gymnázium Na Pražačce, Praha
Každá třída je specifická svou dynamikou, jsou v ní žáci s různými zájmy, zkušenostmi i odlišným tempem, takže to není tak, že bych prožívala stejné hodiny se stejnou látkou. Je to všechno originál a jsem naopak ráda, když si něco připravím tak dobře a nadčasově, že to mohu použít příště, po pár letech zas – třeba scénář vycházky o Karlu IV. Proti vyhoření se bráním zuby nehty. Je to pro mě hodně o nastavení životních priorit, podle kterých si pak určuji hranice pro práci/rodinu/čas pro sebe, ale třeba také hranice já učitel – rodiče. Posiluje mě sdílení s kolegy, občerstvování se vzděláváním (konference, semináře, spolupráce s jinými školami) a především střežení osobního volna.
Markéta Klempířová, ZŠ Petřiny Sever
V matematice
je to jiné. Nevykládám, snažím se jenom „naťukávat“ a studenti si vše vyvodí
sami. Tím pádem je to pokaždé jiné a zajímavé i pro mě. Bohužel letos mám
zrovna třídu, která si nevyvodí NIC – to je skutečně trochu depresivní.
Michal Černý, ZŠ Praha-Klánovice
V dějepise je těžší něco nového vymyslet, ale v základech společenských věd je to relativně snazší. Při výuce ekonomie či politologie často zapojuji do výuky aktuální příklady a dění a to se samozřejmě v čase mění, a tím se proměňuje i obsah mých hodin. Nově mi také pomáhá Wi-Fi ve třídách, mohu do hodin zařadit práci s internetem, což nebylo dříve možné. A proti vyhoření se bráním snadno – pořádám na škole řadu akcí, které mi vždy dodají novou energii. A též mi ji dodávají reakce mých studentů.
Radek Aubrecht, Gymnázium Na Zatlance, Praha
Tím, že stále učím, tak baví, byť jsou samozřejmě okamžiky, kdy to trochu drhne. Ale děti se mění, žádná třída není stejná a reakce na výklad nejsou totožné, takže pokud beru výuku jako herecký výstup, tak jde vždy o neopakovatelnou reprízu. Speciální triky nemám, vycházím vždy z dané třídy, tedy vlastně z daného publika. Jak reaguje, co ví, co ho baví, jaký má k předmětu vztah. A výklad mě samozřejmě baví nejvíce, když děti reagují. Co se týká vyhoření, tam je větší problém úplně jinde než ve výkladu samotném. Je to byrokracie kolem, navyšování mnoha zákazů, nesmyslných příkazů, nefunkčních novinek či neustálého papírování.
Jitka Neradová, Gymnázium T. Manna, Praha
Zcela jednoznačně nebaví. Snažím se pokaždé uchopit otázku nebo problém z jiného úhlu. Někdy položím problémovou otázku dětem a postupně se snažíme dojít k závěru, tím vzniká výklad vlastně sám. Jindy pracují žáci ve skupinách a otázky formulují sami. Málokdy použiji klasický frontální výklad s prezentací, bez aktivity dětí. Abych náhodou nevyhořela, stále se učím nové věci, zkouším nové metody – a stejně jako děti objevuji. A hlavně, dokud existují aktivní „draci a tygři“, vyhoření asi nehrozí.
Radka Poláková, ZŠ Praha-Klánovice