Když loni v devadesáti letech zemřela Američanka Louise L. Hayová, většina tuzemských médií to ani nezaznamenala. A přitom tato propagátorka pozitivního myšlení a autorka řady knih včetně bestselleru Miluj svůj život (orig. 1988) ovlivnila miliony lidí. Myslím, že by její myšlenky mohly padnout na úrodnou půdu i v současné škole.
Tato žena, jejíž pohnutý osud by vydal na román, viděla příčiny našich problémů v negativních myšlenkových vzorcích, které si vytváříme ve svém vědomí. „Rozhodněte se vyloučit ze své mysli a ze svého života všechny negativní, ničivé a ustrašené myšlenky,“ radí Hayová. A činí tak pomocí tzv. afirmací čili pozitivně laděných promluv.
Je jednoduché se tomu vysmát, je složité se to naučit. Představte si, že vás naštval drzý žák. Vy jste se rozčílili a zaplavili svou mysl černými myšlenkami. Jenže právě to žák nejspíš chtěl. Zkuste to tedy jinak a řekněte si s autorkou: „Žádný člověk, žádné místo a žádná věc nade mnou nemá svou moc. Já sama jsem jediným tvůrcem svých myšlenek.“ Věřte, to nejsou žádné banality. „V okamžiku, kdy začnete prohlašovat pozitivní tvrzení, vystupujete z role oběti. Přestáváte být bezmocní. Přiznáváte si svou sílu. Pocit viny neudělá nikoho šťastnějším ani nezmění žádnou situaci. Přestaňte se cítit provinile. Propusťte se z vězení.“
Pokud chápete, oč autorce šlo, projasní se váš náhled na život. A nebudete si ho chtít nechat jen pro sebe. „Nebylo by krásné, kdyby se děti místo memorování letopočtů raději učily, jak správně přemýšlet, jak mít rády samy sebe, jak vytvářet dobré mezilidské vztahy, jak být dobrými rodiči, jak nakládat s penězi a jak být zdravé?“
A ještě poslední inspirace, jak zacházet s chybami, které jsou školním postrachem. „Každá zkušenost v našem životě je jen dalším schůdkem k našemu poznání, včetně takzvaných chyb. Mějte se rádi za všechny své chyby, kterých jste se dopustili. Mají pro vás velkou cenu a naučily vás mnoha věcem. Buďte ochotni přestat se za své chyby trestat. Mějte se rádi za svou ochotu učit se a růst.“
Tato žena, jejíž pohnutý osud by vydal na román, viděla příčiny našich problémů v negativních myšlenkových vzorcích, které si vytváříme ve svém vědomí. „Rozhodněte se vyloučit ze své mysli a ze svého života všechny negativní, ničivé a ustrašené myšlenky,“ radí Hayová. A činí tak pomocí tzv. afirmací čili pozitivně laděných promluv.
Je jednoduché se tomu vysmát, je složité se to naučit. Představte si, že vás naštval drzý žák. Vy jste se rozčílili a zaplavili svou mysl černými myšlenkami. Jenže právě to žák nejspíš chtěl. Zkuste to tedy jinak a řekněte si s autorkou: „Žádný člověk, žádné místo a žádná věc nade mnou nemá svou moc. Já sama jsem jediným tvůrcem svých myšlenek.“ Věřte, to nejsou žádné banality. „V okamžiku, kdy začnete prohlašovat pozitivní tvrzení, vystupujete z role oběti. Přestáváte být bezmocní. Přiznáváte si svou sílu. Pocit viny neudělá nikoho šťastnějším ani nezmění žádnou situaci. Přestaňte se cítit provinile. Propusťte se z vězení.“
Pokud chápete, oč autorce šlo, projasní se váš náhled na život. A nebudete si ho chtít nechat jen pro sebe. „Nebylo by krásné, kdyby se děti místo memorování letopočtů raději učily, jak správně přemýšlet, jak mít rády samy sebe, jak vytvářet dobré mezilidské vztahy, jak být dobrými rodiči, jak nakládat s penězi a jak být zdravé?“
A ještě poslední inspirace, jak zacházet s chybami, které jsou školním postrachem. „Každá zkušenost v našem životě je jen dalším schůdkem k našemu poznání, včetně takzvaných chyb. Mějte se rádi za všechny své chyby, kterých jste se dopustili. Mají pro vás velkou cenu a naučily vás mnoha věcem. Buďte ochotni přestat se za své chyby trestat. Mějte se rádi za svou ochotu učit se a růst.“