Mám svůj buzer-lístek

Vy jste už na vysoké škole začal podnikat. Jaká byla cesta od podnikání s mobilními hrami k prokrastrinaci?

My jsme měli mladý tým, který se záhy rozrostl. Ve dvaadvaceti jsem měl ve firmě asi patnáct lidí. Ale byli to všechno prokrastinátoři.  I já. Velmi brzy jsem pochopil, že time management, motivace atd. jsou docela důležité věci. A že to trápí nejenom nás, ale víc firem. Začali jsme dělat přednášky na univerzitách, ve firmách… A pak mě oslovilo brněnské nakladatelství Jan Melvil Publishing, ať o tom napíšu knížku. 

Takže vaše prvotní motivace byla, že jste řešil prokrastinaci u sebe a ve firmě, pak jste začal motivovat další lidi…

Pak jsem mnoho let dělal kurzy proti prokrastinaci pro studenty VUT. A s každou přednáškou přišlo X lidí, že chtějí taky přednášku. Takže čím víc jsem přednášel, tím víc jsem přednášel.  Začaly chodit firmy a je to jako sněhová koule. Teď se to nabaluje v jiných státech. Přednášíme v Rusku, Singapuru, Montrealu… No a pak záznam nahrají na internet, vidí to další lidi a ti chtějí další přednášky. Takové perpetuum mobile.  

A obsahově postupujete jak? 

To, co já dělám, je, že v první řadě si přečtu nějaké metaanalýzy. Někdo si už dal tu práci s tím, že vzal všechny výzkumy v oboru a udělal studii nad tím. Je velká rozsáhlá analýza o prokrastinaci, je velká analýza o motivaci, dlouhověkosti atd. Z těch metaanalýz vycházím. Přečtu si třeba patnáct studií a pak se výsledky snažím zjednodušit do pár obrázků a pár odstavců, aby to jádro každý pochopil. Ať už mu je patnáct nebo sedmdesát. Zjednodušování je hlavní metoda mojí práce. Já mám rád minimalismus.

To vidím (sedíme ve vzorně uklizeném, takřka sterilním bytě s minimem věcí).  Kanadský psycholog Jordan Peterson lidem radí, že mají začít tím, že si uklidí pokoj. Z vás by měl radost. To jste měl vždy takhle, nebo to ve vašem prokrastinačním období bylo jiné? Většina prokrastinátorů jistě nemívá doma takhle uklizeno. 

Chaotičtí lidé prokrastinují určitě víc. Já jsem rozhodně nezačínal s takovým minimalismem a střízlivosti jako zde. Ale dopracoval jsem se k tomu i skrze výlety do Japonska, které mě hodně ovlivnily.  Ve chrámech v Kyotu je to nádhera, skoro nic tam není, jen cestičky z uhrabaného písku.  Minimalismus doporučuji i firmám: psát krátké maily, mít krátké porady, co nejméně priorit. Praktikuji ho i v osobním životě – mám třeba třicet stejných černých ponožek. Každé ráno vytáhnu dvě a jsou vždycky stejné. Složitost zvyšuje míru stresu. 

Pravda, když člověk přijde domů a kuchyňská linka přetéká špinavým nádobím, tak to nepůsobí moc motivačně.

To bych si asi raději hodil lano… Ale já mám rád minimalismus i v informacích. Já vycházím z asi sto dvaceti studií, které jsem ale zjednodušil do asi stovky obrázků, které jsou často až vtipně banální. 

A co jsou tedy ty zhutněné rady, jak bojovat proti prokrastinaci?

Ty rady jsou jednoduché, ale nejsou zřejmé. Člověk o spoustě těch věcí neví, jak fungují, ale když to pochopí, je to jednoduché. Angličtina pro to má označení „simple, but not easy“ – je to jednoduché, ale ne snadné.