RaŠ 2019

Nikdy jsme se na školství nedívali skrz růžové brýle. Tento realistický pohled bychom nechtěli opouštět. Ostatně, stačí si přečíst rubriku Ohlasy a názory, příběhy deptaných učitelů z článku Nechte nás sakra dobře učit! či Otevřený dopis politikům za záchranu českého školství, který sepsala Pedagogická komora a pod nějž bychom se mohli bez rozpaků také podepsat.

         Na druhou stranu ale nechceme uvíznout v kritice a negaci – a hledět na tuzemské školství jen skrze černé brýle. Existuje totiž pořád spousta skvělých a nadšených učitelů, kteří se nedali odradit poměry a své povolání vykonávají s láskou a neúnavným odhodláním. Takové aktivní pedagogy s nápady a elánem bychom rádi kontaktovali a spolupracovali s nimi. Jedním z nich je i řádová sestra a zároveň učitelka a vychovatelka Angelika Pintířová, kterou jsme pozvali k rozhovoru, aniž bychom tím chtěli naznačit, že pobývat v systému našeho školství je práce pro řeholníky.

         Víru v to „jak by to mohlo být“ spojujeme i se sebevzděláváním a seberozvojem učitelů v duchu progresivních psychologických metod, jaké nabízí v přítomném čísle Markéta Kunzová v článku o pozitivním myšlení či Přemysl Doležal, který po brainstormingu a brainwritingu představuje další kreativní nástroj – myšlenkové mapy. Stranou pozornosti ředitelů by neměla zůstat ani kniha Pozitivní leader. A jelikož za základní princip vzdělávání stále považujeme čtení, zavádíme nově rubriku Čtenářská gramotnost, kde se budeme věnovat dětským knihám, dětskému čtenářství, didaktice četby i tvůrčímu psaní. Pevné místo bude mít i rubrika školních a kulturních akcí, které proběhly nebo se teprve chystají – neváhejte do ní přispívat!

         K nadcházejícímu pololetí přejeme rodičům i učitelům silné nervy. Hlavně ať nedopadnou jako kantor z jedné alternativní školy, který psal několik hodin na počítači slovní hodnocení žáků, načež vypnuli proud – a všechno se mu smazalo. Začal tedy psát hodnocení znovu, avšak jat hněvem z marné práce najednou viděl všechny své svěřence v mnohem horším světle než před chvílí a podle toho vypadaly i jeho posudky. Což není zrovna dobrý příklad do dějin pedagogiky, spíš tak do letopisů kantorského humoru, bez něhož se neobejdeme ani v dalším pololetí.