Jóga smíchu

Samotný název jóga smíchu může vyvolat představu krkolomných jógových pozic, při nichž by člověk měl ze sebe v rámci zbytků sil vyloudit ještě navíc úsměv. Ale nebojte se!  Jóga klasická i jóga smíchu mají kromě správně provedeného dechu společnou jen jednu jedinou věc – zdravotní přínos.

Jak to začalo

Smích má neoddiskutovatelné příznivé účinky na naše zdraví – ať již fyzické, či psychické. Určitě si vybavíme situace, kdy jsme se cítili fajn už jen dík tomu, že jsme se zasmáli, ať již u komedie, nebo v příjemné a veselé společnosti. Psychologické dopady smíchu souvisí s redukcí stresových hormonů (např. kortizolu a adrenalinu) a naopak zvýšením vylučováním hormonů štěstí (např. dopaminu nebo endorfinu). Tento chemický koktejl, který mícháme díky smíchu, pomáhá snižovat napětí, stres, úzkosti a pomáhá uvolnit potlačované emoce. Takže proč to nevyužít?

To si uvědomil v devadesátých letech minulého století indický lékař Dr. Madan Kataria, který se rozhodl vyzkoušet příznivé účinky smíchu na sobě a svých přátelích. Slovo dalo slovo, a tak se s partou svých nejbližších známých vydal do parku a založil první klub smíchu.  Jeho hlavním posláním bylo – jak již název napovídá – smát se. Skupinka se vzájemně bavila vtipy a hlasitě se smála, což neuniklo pozornosti kolemjdoucích, kteří se postupem času začali přidávat. Z počátečních pár nadšenců se během několika dní vytvořila početná skupina „stoupenců“, kteří se navzájem rozesmávali historkami a vtipy. Všichni se pak cítili uvolněně a plní energie po celý zbytek dne. 

Po dvou týdnech se však situace změnila. Historky a vtipy byly vyčerpány, jednotliví účastníci ztráceli podněty k smíchu a začaly se objevovat vtipy negativní a nemravné. Počet členů ve skupině začal klesat a logicky se otevřela otázka, zda má smysl za těchto podmínek pokračovat.

Jenže doktor Kataria v rámci svého výzkumu smíchu a jeho dopadu na lidský organismus zjistil, že naše tělo nerozlišuje mezi skutečným a předstíraným smíchem a spouští stejné hormonální reakce. Z toho důvodu se rozhodl dát existenci klubu ještě jednu šanci. Požádal zbývající členy, aby se spolu jen tak bez důvodu smáli po dobu jedné minuty.  Stejně jako virová onemocnění je i smích nakažlivý, a tak skupina zbývajících členů nejdříve smích předstírala. Po chvíli se ale začali smát přirozeně – skutečným smíchem. A ten nakonec trval podstatně déle než původně zamýšlenou minutu.  Na základě této zkušenosti se začaly vytvářet základy jógy smíchu, v níž se uplatňují tzv. smíchocviky – cviky podporující přirozený smích.