Jak by měl vypadat protějšek citlivých lidí? Je lepší najít si stejného blázna, co slyší mluvit stromy? Nebo raději někoho drsnějšího, aby se síly vyrovnaly? A vůbec, jak poznáme, že je to „ten pravý“? Toho pravého najdeme, až když jej přestaneme hledat. My si jej musíme totiž vytvořit.
Podle psychologa Jeronýma Klimeše by spolu drtivá většina párů mohla zůstat, jen kdyby se pro to oba rozhodli a opravdu to tak chtěli. Určitě jste už ale také slyšeli spoustu argumentů, proč se lidi musí rozejít a proč je to pak s někým novým všechno o kus lepší.
Sama jsem prošla několika vztahy a zpětně si říkám, že ve většině nastal rozchod jen proto, že jsme nebyli dostatečně vyzrálí. Neuměli jsme řešit situace, nevěřili jsme si, a tak jsme snadno podlehli dojmu, že pro sebe nejsme „ti praví“. Moje první manželství mi zhořklo už na svatební cestě a nenapadlo mě nic lepšího než zavčasu řešit únikový plán.
Počátky jsou vždycky povznášející, euforické a pro citlivou duši je to pořádná emocionální nálož. Nestačíme se divit, kde se v nás bere tolik citu, tolerance a síly. Jenže zamilovanost má s láskou pramálo společného. Je to spíše iluze, díky které prožijeme první tři měsíce, nebo leckdy i dva roky, ve skutečné harmonii. Spousta věcí nám na tom druhém připadá naprosto senzačních, než pak zjistíme, že bychom to „za střízliva“ nikdy nemohli prohlásit.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.