Radost z učení

Inu, na učení mě baví kontakt s dětmi, zejména pubertálními, člověk s nimi hodně omládne, přesněji řečeno nezestárne. Dále mě velmi uspokojují momenty, kdy mám pocit, že konkrétní probírané učivo téměř všichni pochopili a já jsem tím splnila své poslání. Opravdu hezký pocit mívám ve chvílích, kdy se do ticha najednou ozve: „Mně to vyšlo!!!“  

Radka Poláková, ZŠ Praha Klánovice

To, že se děti i já můžeme posouvat stále dál, získávat nové vědomosti, dovednosti, a tím pak lépe můžeme porozumět sobě a světu kolem nás.

Jana Hirková, ZŠ Hovorčovice

Nejvíc mě baví, když při hodině brnknu o něco, co je pro studenty niterně důležité. Poznám to podle ticha – je to zvláštní, hluboké, velmi přítomné a vnímavé ticho, a já cítím, jak se to, co říkám, snáší někam do hloubky těch bytostí jako do peřinky, cestou to rozechvívá nějaké struny a pak to tiše, ale nezadržitelně klíčí. Dějepis je díky bohu předmět, kdy se tohle stává poměrně často. V matematice je to prakticky vyloučené, ta rozeznívá rozum, ne srdce a duši jako lidské osudy, z nichž je tvořeno předivo dějin. 

Veronika Válková, Gymnázium Na Pražačce, Praha