Dlouhé stíny starých lásek

„First cut is the deepest,“ tedy „první zásek je nejhlubší“, zpívá se v jedné notoricky známé skladbě Pata Stevense a romantici obou pohlaví u chytlavé melodie a textu rádi uroní slzu dojetí. Nemusí to tak být u každého, ale přesto: Něco na těch minulých láskách bude, něco, co nás dál provází životem. Většinou ale to, co si na naší cestě neseme, ten pomyslný batoh plný vzpomínek na minulost, bývá docela těžké břemeno. 

Kdo se nepoučí z minulosti…

Stephan Poulter, klinický psycholog a rodinný terapeut z Los Angeles, má pro batoh na našich zádech termín „Ex-faktor“. Ex-faktor je podle něj „sbírka ztracených snů, nedodržených slibů, zklamání, lítosti, emočních zranění, smutků týkajících se bývalého partnera a nerealistických očekávání“. Podle Poultera si všechny tyhle nepříliš dobré věci bereme s sebou v pomyslném batohu na zádech, když se vydáváme hledat nového životního partnera. V knize „Ex-faktor: 6 strategií pro nový život po rozchodu“ (v češtině zatím nevyšla) zevrubně popisuje, jak nás na naší cestě za štěstím v dalším vztahu tenhle neviditelný batoh táhne k zemi a obírá nás o lehkost. Navíc mohou nezpracované zážitky z minulosti mít na svědomí to, že se nechtěně točíme v kruhu: „Naše nezpracovaná emocionální minulost se bude v našem milostném životě opakovat stále dokola.“ Kdo se z minulosti nepoučil, bude donucen ji opakovat, a to se týká nejen našich milostných vztahů.

 „Celý náš život se formuje, odhaluje, proměňuje, obrací naruby a uzdravuje v kontextu našich milostných vztahů,“ říká Poulter. „Neexistuje žádná jiná forma vztahového života, která má takový stupeň emocionálního náboje, vnitřní energie a síly formovat náš život.“ V tom se shoduje nejen s duchovně zaměřenými poradci, kteří unisono podtrhují význam partnerského vztahu pro sebepoznání a růst obou partnerů, ale i s výsledky vědeckých výzkumů na poli psychologie.  Vliv předchozích milostných zkušeností na ty současné se projevuje v několika rovinách. Ex-faktor podle Poultera působí na to, koho si volíme za dalšího partnera, ale také na to, jak se sami v našich dalších vztazích chováme, ovlivňuje náš pohled na sebe sama ve vztahu i mimo vztah, a v neposlední řadě také to, kdy a zda vůbec už jsme schopní být skutečně otevřeni pro nový vztah.

Jak si volíme partnera?

Psychologové se kupodivu vzácně shodují na tom, že naší prvotní inspirací pro volbu budoucího partnera je naše zkušenost z vlastní rodiny. O tom, kdo nás přitahuje, nerozhodujeme vědomě, naše motivace se nachází hluboko v podvědomí. To, co jsme zažili doma, nás do budoucna formuje, což se odráží i v lidových moudrech, podle kterých si lidé vybírají partnera buď tak, aby byl podobný rodiči opačného pohlaví („Jeho žena je celá jeho matka, jen v mladším vydání.“), anebo jako pravý opak takového rodiče.