Jak se vyrovnáváme s rozchodem?

Každý, kdo zažil rozchod s milovaným člověkem, ví, že cyklus popření, smlouvání, vzteku, pláče, lhostejnosti i optimismu se někdy střídá i během jediného dne. Přesto je skutečné zpracování hlubokého minulého vztahu záležitost spíš na roky než na měsíce. Jsou lidé, kteří se s koncem předchozího vztahu doopravdy nevyrovnají nikdy.

První fáze začíná rozchodem samotným. Bezprostředně poté, co nám partner sdělil, že odchází, bývá běžnou reakcí popření. Člověk jednoduše nechce uvěřit tomu, co se stalo. To přece nemůže být pravda, vždyť… Opuštěný partner bojuje ze všech sil. Apeluje na partnerovu lásku, smlouvá, chce vztah zachránit.

Druhá fáze rozchodu je charakterizovaná hněvem. Opuštěný partner cítí vztek, má chuť ex-partnera konfrontovat, vymýšlí plány na pomstu a někdy je i realizuje. Cítí bolest, je ublížený, žádá spravedlnost a nápravu.

Po bezmocném vzteku následuje fáze sebereflexe. Teprve teď je čas se podívat na vztah trochu s odstupem, přemýšlet o sobě i o partnerovi, něco se naučit.

Poslední fází rozchodu je podle odborníků nový začátek, hledání nového směru. Teď můžeme jít a hledat nového partnera, aniž bychom vězeli v propletení s tím předchozím.

Mnoho lidí ale nevědomky uvízne v některé z prvních dvou či tří fází. Jejich život sice běží dál a mají další partnerské vztahy, ale vnitřně zůstali trčet někde v minulém vztahu, nikdy nedošli až do poslední fáze rozchodu, kdy by byli skutečně volní pro další vztah. To ovlivňuje všechny aspekty dalšího navazování vztahů, které jsme popisovali: to, jakého si volíme partnera, jak se ve vztahu chováme, jak vidíme sami sebe.

Svět, ve kterém žijeme, lidem skutečné zpracování konce vztahu nijak neulehčuje. Naše společnost je bohužel k trápení, které rozchod provází, dost lhostejná. Jako by nešťastnou láskou mohli trpět maximálně tak teenageři, případně hrdinové knih Rosamundy Pilcher. V tom prvním případě „je to přejde“, v tom druhém všechno dobře dopadne. Ve skutečném životě není na zpracování rozchodu čas ani prostor. Smutek se netoleruje, je to slabost. Ještě tak spravedlivý vztek.  Kamarádi i rodina mívají obvykle dobré rady a doporučení rychle po ruce: „Přece se nebudeš trápit kvůli takovému blbci!“ anebo „Ta si tě nezasloužila! Zajdeme na pivo a ty si najdeš jinou.“