Mít radost ze života

Potkala jsem člověka, který byl obdařen tím, po čem všichni toužíme: láskou, bezpečím, respektem a smysluplnou prací. Přesto se přiznal, že zažívá propady do bezútěšných pocitů.


Jestliže vás napadá, že je možná nevděčný, tak není. Uvědomuje si, že je požehnaný, jen cítí neklid a nespokojenost.


Kdo za to může?


Když jsme si povídali o tom, co se děje, když cítí to, co cítí, byl v rozpacích. Styděl se za to, že při pohledu zvenčí nemá pro své nepříjemné pocity žádný důvod. Debata nás dovedla k tomu, že jeho krize je jak duchovního rázu, tak i důsledek rutiny. Do života se mu vkradl ten druh stereotypu, kdy člověk neprožívá žádná dobrodružství, nepotkává nové lidi a přestává se namáhat, aby něco tvořivě řešil a aktivně přispíval k něčemu dobrému.


První pomoc


Bez mnoha věcí se umíme obejít na dlouhou dobu. Bez čeho se ale neobejdeme (kromě naplňování fyziologických potřeb), co myslíte? Nápověda: vzniká díky tomu pocit harmonie a spokojenosti. Jestliže jste vsadili na radost, máte pravdu. Většina toho, na čem nám skutečně záleží, není tvořena tím, co máme, ale tím, z čeho máme radost. Radost je hranicí mezi nudou a úzkostí, je to emoce, která doprovází naplňování našich lidských povah.


Janette Šimková