Nadávky. Proč je tak potřebujeme?

V patnáctém století se v některých zemích klení na veřejnosti trestalo nejen žalářem, ale třeba i vyříznutím jazyka. Anebo popravou. Neslušná slova z lidské řeči přesto nikdy nevymizela. Zaznívají nejen v soukromí, ale nyní i v přímých televizních přenosech. Co nás vede k porušování norem slušné mluvy?


Neslušnou mluvou vládnou prakticky všichni lidé – muži i ženy, děti i senioři, kopáči i filozofové, bezdomovci i multimiliardáři. Pokud patří některé skupiny v tomto směru k „zdatnějším“, pak jsou to adolescenti a muži. První neslušná slova se naučíme už ve dvou letech. Do školních lavic usedáme s průměrnou výbavou třiceti až čtyřiceti hrubých výrazů. Teenageři dohoní dospělé už ve věku jedenácti až dvanácti let. I když přesný význam některých sprostých slov úplně nechápou, dobře vědí, že ve slušné společnosti by zaznít neměla.  V každodenním životě obvykle vystačíme s desítkou „silných výrazů“ a v běžné řeči vypustíme z úst na dvě stovky slušných slov asi tak jedno neslušné. Neznamená to, že právě takhle mluví většina populace. Rozdíly mezi jednotlivými lidmi bývají obrovské.


Placená zóna

Jaroslav Petr

se zabývá biologií reprodukce a na univerzitách vyučuje biotechnologie a bioetiku. Ve volném čase se věnuje popularizaci vědy. Napsal knihy Desatero smyslů a Desatero pohybů. Spolupracuje například s Českým rozhlasem, Hospodářskými novinami, MF Dnes nebo časopisy Vesmír a 100+1.