Jak mít na sebe lepší názor a dokazovat to

My samozřejmě víme, že není naším úkolem naplňovat očekávání druhých, ale jak to máme ve vztahu k sobě? Ve své kritičnosti, náročnosti a nekompromisnosti jsme sami sobě nejtvrdšími posuzovateli. Vlastní mínění o sobě bez mrknutí oka zdevalvujeme krutými výhradami a pochybnostmi. A pak to celé ještě zvenku zamaskujeme přehnanou skromností a říkáme, že tolik toho zase nevíme, nijak šikovní nejsme, až tak moc se nám to nepodařilo...

Manipulační pověra říká, že si nemůžeme dovolit myslet si o sobě víc, než je zdrávo. Kolik to je, aby to bylo zdravé, se ale nespecifikuje. Předpokládá se totiž, že bychom měli svou představu o sobě raději trochu „snížit“, ať to ostatní lidé dobře snášejí, ať nevyčníváme, nedráždíme... Jenže se odehraje něco, s čím jsme nepočítali. Náš sebeobraz – tedy naše představa o sobě – má přímý vliv na naše chování. Proto když si o sobě začneme myslet, že nejsme dost „nějací“, hned se to odrazí i v našich projevech. Oslabíme svou sebedůvěru, přestaneme si věřit a lidé to hned vycítí.

Smyslem sebevědomého sebeobrazu je být ve shodě s tím, jakou máme představu o sobě, jak chceme, aby nás lidé vnímali, a kým se chceme stát. Propracovat se k tomu můžeme sebepoznáním a seberozvojem. Celé to snažení se náramně vyplatí. Když totiž máte rozporuplné dojmy ze sebe samých a zvenčí vám také právě nepřichází potvrzení toho, co byste chtěli, je to zdroj velké frustrace a hněvu, nejednou namířeného hlavně vůči sobě. Jednoduše řečeno, když chcete být labutí a chováte se jako kuře, v hloubi duše se za to nesnášíte, přímo nenávidíte. Takto se pak nedá být v bezvýhradném spojení se sebou. A bez toho se labutí chování konat nebude.

Ukázka z knihy Janette Šimkové Žijte své lepší já