Jak se láskyplně starat o sebe

Péče, i když se to na první pohled nezdá, je jedna z nejdůležitějších věcí v našich životech. Když nedáváme najevo svou starost o druhé, nemohou vědět, že nám na nich záleží. Pak se nemohou cítit milováni, ceněni, respektováni. Stejně to však funguje, když péči neprokazujeme sobě. Někde uvnitř hyneme, chybí nám pozornost a trápíme se. Máte ve svém diáři poznamenáno, že úkolem dne je projevovat víc péče? Nebo dovolení, aby se někdo postaral o vás? Nechci být skeptická, ale předpokládám, že v málokterém diáři se takový záznam najde. Znám to ze své praxe: žijeme takovým způsobem, že jsme nevšímaví vůči emocím souvisejícím s péčí. Mohou za to všechna
prožitá zklamání a bolesti, které se v nás nashromáždily. Něco v nás zablokovaly, aby nás uchránily hlubšího prožívání účastných emocí. Potřeba ega být v bezpečí se postarala o to, abychom nevyjadřovali svobodně, co cítíme. Abychom se nestali zranitelnými. A tak máme vymyšlené rafi nované obranné režimy, abychom emoci raději neprojevili, a tak se spolehlivě vyhnuli úzkosti a negativním pocitům. Jsem idealistka a věřím, že společnost se díky vzájemně projevované péči může stát vlídnější, empatičtější a pečlivější. Cesta vede přes přijetí péče od druhých a její poskytování druhým. Má to však podmínku: v první řadě si musíme dopřát péči sami o sebe. Ta je ostatně i základní podmínkou jakéhokoli osobního rozvoje.