Skrze arteterapeutické techniky dokážou autisté zprostředkovávat svá poselství z „autistického vězení“, která citliví arteterapeuti, jakým je nesporně i autor knihy Malování se slečnou K., dokážou zachytit a dekódovat.
Jsou to většinou zašifrovaná, neverbální poselství a implicitní odkazy, ačkoliv plně autentické a expresivní, zrozené z velkého přetlaku a potřeby vymanit se z jakési neviditelné „klece“, ve které se autisté cítí být uvěznění. Je zjevné, že český kolega arteterapeut František Kšajt našel způsob i konkrétní techniky, kterými několik let trpělivě a cíleně děvčátko s autismem, slečnu K., vedl. Snažil se porozumět jejím potřebám, vyvést ji pomocí výtvarných technik do náročného období jejího života – puberty. Jeho kniha je cenná a autentická právě v tom, jak dal prostor i strachům dítěte a jeho stínům, ba až příšerám, které dívku trápily, odtabuizoval je nejen pro ni, ale i pro její nejbližší a pro čtenáře.
Hypotézy na téma etiologie autismu přinesly v posledních desetiletích mnohá zklamání i tragédie. Například když se předpokládalo, že postižené děti mají „chladnou“ matku, která dávala už v těhotenství svému dítěti málo podnětů. Ale jak jsem zažila i během dlouholeté praxe s touto populací, právě matky autistů nejvíce trpí onemocněním svých dětí a jsou ochotné dělat možné i nemožné, vyzkoušet doopravdy všechno ve víře, že se jejich dítě vyléčí. A mnohé správně pochopily, že právě z důvodu narušení smyslových informací jejich dětí je kompenzující potenciál uměleckých terapií jedinečný a nadějný. A takovou matkou je evidentně i matka v knize Malování se slečnou K., která je pravou rukou autora knihy – arteterapeuta. Konzultuje s ním, důvěřuje mu ve všech, i v těch nejchoulostivějších věcech, a on si dokáže nejen získat, ale i zasloužit její plnou důvěru. Dokonce si od něj nechá poradit i ve výměně a novém výběru barev závěsů v obýváku!
V knize významně vyznívá tato sehranost matky nemocného dítěte a arteterapeuta nejen jako podstatná podmínka úspěchu terapie, ale určitě i úspěchu terapie prostředím, která je spolupůsobící veličinou v úspěšné intervenci uměním. Je příznačné, že matka v knize pro svou dceru zařídila pokojíček – místo, jakýsi azyl, jak autor několikrát poeticky akcentuje, kde dítě prožívá bezpečí v přítomnosti umění i arteterapeuta. To už není „autistické vězení“. Místo bezpečí se přestěhovalo do podkroví, přímo pod střechu (střecha je v kresbách domu u dětí projekcí intelektu a emocí). Tento výběr místa na terapii je proto významný a je také jistým explicitním návodem pro arteterapeuty – s přílivem světla a čerstvého vzduchu, kde se nejen snáz dýchá, ale také se snáze odkrývají tajemství a upevňují nové poznatky, ale refl ektují se i pro dítě nepříjemné věci (enuréza, pohlavní dozrávání, strach z neznáma). František Kšajt Kristýně pomohl svou lidskostí, autenticitou a odborným vedení najít a uvolnit „kanálek“ výtvarné kreativity a na prahu dospělosti jí dát nový osobní smysl a naději, že její život stojí za to, aby ho žila naplno. Kniha je proto inspirací nejen pro arteterapeuty, ale i pro ty, kdo z jakýchkoliv důvodů pochybují o smyslu arteterapie…
František Kšajt Malování se slečnou K. Pavel Mervart, 2018 |