Postav hrad a neoplakávej ten starý

Mně se velmi líbí, a když si budete přát další krabici kostek, ráda vám ji dám. Postavíte druhý, ještě krásnější hrad a zavoláte mě, abyste se pochlubili, jaké dva krásné hrady jste stvořili. Já vás opět chválím, hrady jsou báječné. Požádáte mě o další krabici kostek, ale tentokrát vám nevyhovím. Láskyplně odmítnu váš požadavek a jednoznačně řeknu, že je mi to líto, ale tentokrát zní moje odpověď ne. Co uděláte?

Možná vám začnou téct slzy, protože když se díváte na své hrady, toužíte budovat další, ještě hezčí, větší, vyšší… Chybějí vám však kostky. Hněv ve vás narůstá a cítíte se ukřivdění, že vám někdo nechce splnit přání. Začnete hlasitě naříkat a vztekle bouráte, co jste postavili. Sledujete, co jste udělali, postupně se uklidňujete a začnete se usmívat. Stalo se něco, s čím jste nepočítali – najednou máte dost kostek a můžete začít budovat svůj vysněný superhrad.

Tato představa ilustruje, proč nad námi vítězí naše neschopnost nebo neochota zbořit něco postaveného. Máme strach z toho, že přijdeme o něco, k čemu již máme vytvořený vztah. A může být klidně negativní, jenže my už máme citové pouto. Nechce se nám do změny – je namáhavá, stojí hodně energie a nemáme jistotu, jako to celé dopadne. Jsme plní pochybností a obav a máme mnoho důvodů, proč raději setrvat v tom, co je dosud, i když s tím nejsme spokojeni.

Mé doporučení je prosté – odpovězte si upřímně a důkladně na otázku: proč se vám vyplatí zbortit to, co už stojí? Co z toho budete mít? V odpovědích je ukryta motivace, která vám pomůže se odhodlat. Když budete mít před očima dobré důvody, proč se namáhat, snadněji se smíříte s tím, že stará stavba spadla a může vzniknout nová.