Poradna srpen

Jsme spolu dva roky a prakticky od začátku řešíme stále stejné problémy. Měla bych spíš napsat, že já je řeším, protože partner neřeší prakticky nic. Zpočátku jsem čekala, že spolu budeme normálně fungovat, podnikat společně různé věci, že spolu budeme mluvit a třeba plánovat budoucnost, nebo aspoň dovolenou nebo volný víkend. Ale kromě toho, že jsme se nastěhovali k sobě (tedy on se nastěhoval do mého bytu), se už nic opravdu „partnerského“ neodehrává. Žijeme prakticky jen vedle sebe, kdykoliv navrhnu něco společného, partner nemá čas. O víkendech bývá v práci anebo pomáhá svým rodičům na chatě. Během týdne přichází domů tak pozdě, že už na něj nečekám a chodím spát. Kdybych se spolehla na to, že přijde včas na večeři, a čekala na něj, umřela bych asi hlady. Dovolenou dvakrát zrušil, protože byl nemocný. A když jsme nakonec odjeli v jiném termínu, bylo to místo týdne jen na čtyři dny a po celou dobu se prakticky nevzdálil od počítače. Je fyzicky, ale i psychicky nedostupný. Ať dělám, co dělám, nedaří se mi ho ani donutit k nějakému rozhovoru o naší budoucnosti, o tom, jestli to má vůbec smysl. Nejde mi ani tolik o nějakou romantiku, ale mám pocit, že žiju s robotem. Myslíte, že se to někdy zlepší, že má smysl v tom pokračovat?  Marie