Osobní růst podle Jordana Petersona

Jordan Bernt Peterson (1962 Edmonton) je "rocková hvězda" současné psychologie. Jeho YouTube kanál sleduje dva miliony lidí a některá videa s ním mají až šestnáct milionů zhlédnutí. Kanadský klinický psycholog a kulturní kritik je profesorem psychologie na Torontské univerzitě.  Jeho hlavními oblastmi studia jsou abnormální, sociální a osobnostní psychologie. Proslul ale také jako kritik politické korektnosti.  Ve 12 pravidlech pro život Peterson radí spoléhat na tradiční osvědčené modely seberozvoje: soběstačnost, sebezdokonalování, sebekázeň a slušné chování ale i potřebu dobrodružství. Zdůrazňuje význam hierarchie, řádu, rodiny a přátelství.  Kniha je především v USA a Kanadě bestsellerem a prodalo se jí dosud na tři miliony výtisků. Přinášíme ukázku z knihy 12 pravidel pro život, Argo, Praha 2019.

Hierarchie

Představme si, že váš status se měří na škále od jedné do desíti. Pokud jste jednička,

tedy na vrcholu hierarchie, dosáhli jste v životě mimořádného úspěchu. Jste-li muž, máte přednostní přístup k těm nejžádanějším adresám, lidé se předhánějí, aby vám prokázali nějakou službu, a nabízejí se vám bezmezné příležitosti k romantickému a pohlavnímu styku. 

Jste-li žena, ucházejí se o vás vysoce kvalitní nápadníci – vysocí, silní, symetričtí, tvořiví, čestní a štědří. Stejně jako váš dominantní mužský protějšek se v rámci samičí hierarchie účastníte lítého konkurenčního boje o udržení či další zlepšení své pozice. Sice přitom neuplatňujete fyzickou agresi tak často jako muži, máte však k dispozici celou řadu účinných verbálních triků a strategií typu shazování soupeřek, které ovládáte doslova mistrně.
Pokud jste naopak nešťastná desítka, ať muž, nebo žena, nemáte kde bydlet (případně bydlíte na nevábné adrese). Špatně jíte, pokud rovnou nehladovíte. Jste v nedobré tělesné a duševní kondici. Romantický zájem o vás projevují jen stejní zoufalci jako vy. Jste častěji nemocní, rychleji stárnete a umíráte mladí. Oplakává vás málokdo, pokud vůbec někdo. Dokonce ani peníze by vám příliš nepomohly. Stejně byste nevěděli, co s nimi, protože používat peníze správně není jen tak, zvlášť když na ně nejste zvyklí. Pokud vám nějaké náhodou spadnou do klína, často podléháte zákeřným nástrahám drog a alkoholu. Peníze z vás navíc udělají terč predátorů a psychopatů, kteří se přiživují na neštěstí lidí z nižších vrstev. Dno dominanční hierarchie je hrůzyplné, nebezpečné místo k životu.
Onen pravěký přístroj, který ve vašem mozku měří dominanci, neustále sleduje, jak se k vám chovají druzí. Na základě toho určuje vaši hodnotu a přiřazuje vám pozici v hierarchii. Pokud se na vás druzí dívají skrz prsty, přístroj vám sníží hladinu serotoninu. V důsledku toho pak vnímáte, tělesně i duševně, citlivěji okolnosti, s nimiž se pojí emoce, zejména ty negativní. Vyšší citlivost totiž potřebujete. Na dně žebříčku jsou nebezpečné situace na denním pořádku a vy na ně musíte umět rychle reagovat, chcete-li přežít.

Muži a ženy 

Archetypální osobnosti jsou na světě, v předvídatelné podobě a v typických hierarchických konfi guracích, víceméně odjakživa. Například ta mužská a ženská existuje již miliardu let. Rozdělení života na dvě pohlaví se odehrálo ještě před vznikem mnohobuněčných organismů. A zhruba pětinu té doby, což je stále úctyhodné, jsou na světě savci, kteří starostlivě pečují o svá mláďata. Takže kategorie „rodič“ a „dítě“ jsou staré 200 milionů let – starší než ptáci, než květiny. Jsou to pro nás přirozené kategorie, které leží hluboko v základech našich kognitivních, emocionálních a motivačních struktur.
Lidské samice jsou vybíravé (na rozdíl od samic šimpanzů, našich nejbližších zvířecích příbuzných). Většina mužů nesplňuje jejich nároky. Proto má 85 procent mužů na internetových seznamkách hodnocení „podprůměrný“. Proto máme všichni dvakrát víc ženských předků než mužských (dejme tomu, že všechny ženy, které kdy žily, měly v průměru jedno dítě a že polovina mužů zplodila dvě děti a zbytek žádné). Žena si jako Matka Příroda muže prohlíží a každému druhému řekne: „Ne!“ To muž vnímá jako čelní srážku s chaosem, jako onen drtivý, zničující pocit, když žena odmítne jeho žádost o schůzku. Vybíravost lidských samic je také důvod, proč se tolik lišíme od onoho dávného předka, jehož máme společného se šimpanzi, zatímco naši lidoopí příbuzní vypadají víceméně pořád stejně. Právě ženský sklon říkat „ne“ víc než kterákoli jiná evoluční síla z nás udělal ony tvořivé, přičinlivé, vzpřímené, soutěživé, agresivní a panovačné tvory s velkým mozkem, jimiž jsme dnes. To Matka Příroda nám říká: „Tak podívej, kamarádi být můžeme, proč ne, ale zatím z tebe nemám pocit, že by byl tvůj genetický materiál vhodný k dalšímu šíření.“
Z díla Carla G. Junga, slavného švýcarského hlubinného psychologa, jsem si vzal dvě důležitá ponaučení o rčeních „co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim“ a „miluj bližního svého jako sebe sama“.