Hodíme se k sobě?

Vzniká tak mnoho zbytečných nedorozumění a konfliktů – v soukromém i pracovním životě. Často tento nedostatek pochopení lidské jinakosti může skončit narušením nebo ukončením vztahů, které by jinak mohly být zcela funkční. Pojďme se tedy podrobněji podívat, v jakých situacích k tomu může docházet – jinými slovy, kdy je žádoucí zmobilizovat empatii s cílem předejít vypjatým situacím. Klasickým případem je srážka extroverta s introvertem. Někteří z nás, jak se říká, „rychleji mluví, než myslí“. Často si přitom tito extroverti ani neuvědomí, že neobratným impulzivním prohlášením mohou někoho zranit. Nebo si to sice uvědomí, ale pozdě, protože škoda už se stala. Pokud se v tu chvíli komunikačně setkají s introvertem, je zaděláno na problém. Ten si totiž své názory naopak schovává v sobě, je poněkud verbálně úsporný, a tudíž pro druhou stranu nečitelný. Ve výsledku je introvert smutný až uražený a extrovert nechápe proč. Vypadá to nevinně, ale překvapivě často se z takové situace vyvine významné ochlazení jakéhokoliv typu vztahu. A to je jistě škoda. Řešením je takzvané „vystoupení ze zóny komfortu“. To znamená, že si člověk uvědomí, že dochází ke střetu dvou různých osobnostních typů, a v daném okamžiku je schopen jednat alespoň trochu mimo rámec svých běžných komunikačních zvyklostí. Zmírní tak negativní dopad rozdílných lidských aspektů na danou situaci nebo i celý vztah.

Extroverti, brzděte! 

Jak by to tedy mohlo v praxi vypadat? Extrovert v komunikaci alespoň ve vážnějších situacích kontroluje svoji impulzivnost a snaží se držet hesla „dvakrát měř, jednou řež“. Odměnou mu bude spokojenější komunikační partner. Introvert se naopak „odváží“ nahlas formulovat, co se ho dotýká, co mu vadí a proč – to aby extroverti kolem něj nemuseli jen hádat, proč má nějak horší náladu. Další citlivou oblastí pro vzájemné pochopení introvertů a extrovertů je způsob „dobíjení baterek“ v případě únavy a vyčerpání. V takových situacích introverti potřebují být určitý čas sami, aby se potom spokojeně vrátili mezi ostatní. Extroverti naopak získávají ztracenou energii zpět ve společnosti a ruchu. Je nasnadě, kolik potíží to může způsobit, když se ve vztahu setkají jako partneři introvert s extrovertem. A jaká je chyba, když jeden nutí druhého do společnosti proti jeho vůli, nebo naopak jeden trvá na tom, že se „zůstane doma“, i když druhý to cítí jinak. Pozornější čtenáři už začínají přemýšlet, jak na takové situace aplikovat „vystoupení ze zóny komfortu“. Není to tak těžké. Pokud se například unavený introvert vrátí večer z práce, ponechá mu jeho extrovertní partner určitý čas na regeneraci sil a nezahrnuje ho už v předsíni tisícem informací o tom, co se přes den událo. Svěží introvert si to rád vyslechne o půl hodiny později.