Čuk a Gek opět na scéně

Nakladatelství Edika nedávno vydalo novelu Čuk a Gek sovětského spisovatele Arkadije Gajdara. Dvojjazyčné vydání prózy z roku 1939 je určeno zájemcům o výuku ruštiny z řad začátečníků a mírně pokročilých.


Proč se o této x-té reedici četby pro mládež vůbec zmiňovat? Ono totiž nejde o běžný příběh klukovského dobrodružství, i když se to z dějové linky může zdát. Dva malí rošťáci, kteří zatají otcův telegram, se rozjedou se tatínkem pracujícím v tajze. Za zády nechají Moskvu, „nejkrásnější město na světě, nad jehož věžemi se ve dne v noci třpytily rudé hvězdy“, a míří na Sibiř. Teprve tam pochopí, že sovětský člověk přemůže i vlka, že nic tak nezahřeje duši jako vlněné válenky a že je třeba „vřele milovat a chránit tuto ohromnou a šťastnou zemi, která se jmenuje Sovětský svaz“. Vězně z gulagů hoši při svém putování Sibiří jaksi nepotkají… 


Vážně je potřeba učit ruštinu na propagandě pro děti? Příště mohou žáci pilovat azbuku třeba na příběhu Pavlíka Morozova, který udal svého otce kulaka bolševikům. Ale raději bych se přimlouval za ruskou klasiku. 

Jan Nejedlý