Rano Raraku

A právě v té době se do naší rodiny přiženil švagr, který si se zájmem prohlížel mou počmáranou somračku. Led Zeppelin, Deep Purple, Motörhead, Uriah Heep, AC/DC, ZZ TOP, Def Leppard… „Slušný,“ ocenil tehdy švagr mé bigbítové znalosti, načež dodal: „A co Rano Raraku, znáš?“ Nechtěje se shodit, přisvědčil jsem, že jsem o nich už slyšel, ale desku nemám. „To je vynikající anglická punková kapela, fakt doporučuju!“ ucedil švagr a odkráčel. 

Co myslíte, že následovalo? Ihned jsem naslinil propisku a na čestné místo svého žebradla mezi Párply, Uriáše a Ceploše jsem vyvedl velkým písmem nápis Rano Raraku, ať kluci ve škole čubrní. Čubrněl jsem ale jen já, když švagr uzmul mou posvátnou mošničku a celé rodině ukazoval, jak mě napálil, poněvadž Rano Raraku nikdy žádná kapela nebyla. Jmenuje se tak sopka na Velikonočních ostrovech či co. Švagr se smál, já zuřil. Chvíli jsem uvažoval, že založím sám skupinu Rano Raraku, abych ten nápis obhájil, ale pak jsem žebradlo vyhodil do popelnice a s ním ztratil i kus radosti z rockové muziky. A švagra jsem na několik let zatratil, i když je to i přes nejapné nápady docela milý chlapík. 

Myslím si, že v tom nejsem sám. Na srazu třídy ze základky jsem zjistil, že diagnóza Rano Raraku trápí vícero citlivců. Mé sličné spolužačce řekl bratr v žertu, že má kozí nohy, a tak na sebe celou základku nevzala sukni. Přitom má nožky jako z alabastru, koneckonců na ně sbalila i svého manžela. Spolužákovi zas dědeček vtipálek nakukal, že má odstálé uši, takže vypadá jako taxík, jemuž se otevřely obě dveře. A tak ten nebožák chodil celé dětství s vlasy přes uši, vypadal jak Ilja Muromec, a teprve když jej atak vší zbavil porostu, zjistil, že mu krátké vlasy kromobyčejně sluší.  

A tak tedy prosím všechny šprýmaře, aby svůj ostrovtip před dětmi poněkud krotili, neboť nikdy nevíte, co tím způsobíte za traumata. Duše dětí i mladých rockerů jsou totiž citlivější, než si možná myslíte.