Čtenářské zrcadlo

Poznatky získané Národní knihovnou a Ústavem pro českou literaturu u respondentů zhruba do čtrnácti let věku potěší. Celých 54 % dětí od 9 do 14 let uvádí, že je čtení baví. Ba co víc, počet takto nadšených dětí v průběhu let mírně stoupl. Zajímavostí je, že nejmenší čtenáři do osmi let hodně poslouchají audioknihy. Vybírají si podle obrázků nebo na návrh rodičů, mají rádi pohádky. Mezi top knihami se objevují evergreeny jako Honzíkova cesta, Čtyřlístek a Povídání o pejskovi a kočičce. Starší děti do čtrnácti let už raději sáhnou po e-knize, hledají dobrodružství a oblíbily si komiks. 

Problém nastává u mládeže ve věku 15-19 let, z nichž pouze 12 % ve výzkumu z roku 2017 uvedlo, že se denně věnují četbě knihy, 32 % chlapců dokonce souhlasí s tvrzením, že čtení je nuda. Více než polovina dotázaných, přesně 62 %, se pak domnívá, že chodit do knihovny není cool. Nejčastěji (56 %) uváděli, že je čtení nebaví, ale 37 % si myslí, že vše, co potřebují a chtějí vědět, najdou na internetu. Zdá se, že se v tomto věku čtenářské návyky vytrácejí. Zmizí ale do nenávratna?

Kamarádka knihovna

Poznat sám sebe jako čtenáře umožňuje nejen mladému člověku třeba aktivita Čtenářské zrcadlo. Jaký jsem čtenář? Kolik času věnuji čtení? Co mě oslovuje? Proč čtu? Čtení rodičů, pracujících, studentů, ale i dětí ovlivňuje řada faktorů, jak ve svém čtenářském zrcadle píše třeba čtenářka ze sexty: „Miluji hudbu. Dřív jsem asi žila fantazií. Teď hudbou. Docela mě to mrzí, ale když mám chvíli na to vzít si knížku, nandám si sluchátka a poslouchám. S hudbou si udržuji fantazii.“  Střípky čtenářského zrcadla se dají zapisovat průběžně. Proto už za dva roky, ve stejném zrcadle této čtenářky najdeme: „Už čtu. Teď jsem dočetla Nesba a začínám Čtyři dohody. Mám pocit, že potřeba číst ve mně pomalu roste. Fantazie už nemizí...“ Jak vidno, naděje na udržení čtenářství i v tomto případě umírá až poslední.