Sen šíleného dějepisáře

Čeněk Tatýrek byl na pokraji zhroucení. Velký opakovací test z dějepisu pro druhý stupeň základní školy odhalil katastrofální nedostatky ve znalostech jeho žáků. A jelikož byl kantor již od dob studií na pedagogické fakultě zvyklý hledat chybu především sám u sebe, začal uvažovat o výpovědi z místa dějepisáře na ZŠ Oulehlova 3/121. 

Čeněk Tatýrek přecházel nervózně po bytě. Ač zapřisáhlý abstinent, mimoděk odzátkoval dvanáctiletou skotskou whisky Churchill, již dostal k padesátinám od kolegů z historického kroužku Synové Palackého, a řádně si zavdal. Poté začal do krabice určené pro sběr starého papíru metat svázané ročníky svých milovaných časopisů. Dějepisné rozhledy, Vlastivědný věstník, Časopis Matice české, Paměť a dějiny, Historické listy, Záře nad pohanstvem… To vše putovalo do stoupy, až v učitelově knihovně zbyl pouze jediný zmuchlaný výtisk obrázkového časopisu Kačer Donald s podtitulem Speciální bžundiální srandokaps, který tam před mnoha lety omylem zastrčil kantorův synek. 

Zdrcený pedagog usedl na zem a rezignovaně zalistoval časopisem. V rubrice Kačeří kváky narazil na následující anekdotu. Žák: „Škoda že Ludvík XIV. nebyl řecký král!“ Matka: „Proč?“ Žák: „Protože jsem to včera napsal do písemky.“ Dějepisář Čeněk Tatýrek zpozorněl. Poté si vzal k ruce lahvici s etiketou Churchill, soustředěně ji začal vyprazdňovat a stále dokola si četl tři elektrizující věty z kačeřího magazínu, načež se svalil na parkety a usnul jako špalek.

Sen, který zanedlouho navštívil kantorovu mysl, se podobal epochálnímu výletu pana Broučka do minulosti, ovšem nikoli do ledajaké minulosti. Dějepisec Tatýrek – vědom si maximy moderní pedagogiky, že žák nedělá chyby, to jen kantor špatně vykládá – se propadl do historie opravené podle písemek jeho žáků.  

A tak se učitelův duch zčistajasna ocitl ve snovém bezčasí a před jeho vnitřním zrakem začaly defilovat pozoruhodné obrazy. Sindibádův škuner Santa Maria dorazil k americkým břehům. Mořeplavec zabodl do písku vlajku USA a zvolal: „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno!“

Další obraz: Oblohou prolétl letoun Halifax, na jehož palubě se chystají k seskoku parašutisté Kubiš a Gabčík. Osvědčili se již při vyvraždění Slavníkovců, a tak nyní dostali za úkol provést atentát na Ferdinanda d’Este. Jelikož je však zanedlouho zradí kupec Sámo, liška ryšavá, hrdinně padnou v bitvě u Kresčaku. Střih: Ze Soluně přicházejí věrozvěsti Molotov a Ribbentrop. Přinášejí našemu lidu povinnou školní docházku, čtyři pražské artikuly, hlaholici a Věstonickou venuši, která se proslavila tím, že zrušila robotu. Střih: Zuří búrská válka. Statečně si vede zvláště vojevůdce Jan Žižka, jemuž však při defenestraci praskne močový měchýř, což vejde do dějin po cizím slovem anšlus, česky O nás bez nás. Střih: Marie Antoinetta, která vynalezla vozovou hradbu a hromosvod, předstoupila před své poddané na Starém Bělidle a pravila: „Bez práce nejsou koláče!“ 

Čeněk Tatýrek se ráno budí zpocený a s bolehlavem. Vědom si povinností ale zmobilizuje síly a dopraví se jako každý všední den tramvají č. 24 do školy. První hodinu vykládá páťákům o trojpolním hospodaření, při němž se přidávala do malty vajíčka, která ležela ladem. Druhou hodinu diktuje žákům do sešitu, že mistr Jan Hus zapálil Národní divadlo, na které se grejcárek po grejcárku složili Habsburkové. Třetí hodinu přichází k dějepisáři na hospitaci ředitel Kodejšek. Když od katedry slyší, že v bitvě na Bílé hoře zvítězil zimní král Čingischán, o němž psal již tak řečený Dalimil v Hovorech s TGM psaných na oprátce, hodinu přerušuje.  

Přivolaní zřízenci z bohnického sanatoria museli na nebohého dějepisáře použít svěrací kazajku. Ještě ze sanitního vozu se ozývalo kantorovo důrazné vysvětlování, že bratři Mašínové vynalezli ruchadlo, o čemž svědčí, jaký ruch je kolem nich dodnes. Pak zmučený pedagog vykřikl z okénka rozjíždějící se sanity: „Lomikare, Lomikare, toho bohdá nebude, aby pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí!“ Další výklad již zanikl v jekotu houkačky vzdalující se záchranky.