Šikmá plocha eutanazie

Začíná to (jako často) poměrně rozumně. Staří lidé (podle předloženého zákona od sedmdesáti pěti let), kteří trpí nevyléčitelnou nemocí v terminálním stadiu, by za přesně stanovených okolností měli mít možnost ukončit svůj život. Řada čtenářů jistě někoho takové znala ve svém okolí nebo o někom takovém slyšela.  Odborníci ale varují před konceptem tzv. šikmé plochy a případ Holandska jim dává za pravdu.

Smrt kvůli stresu

„Oni nastavili ze začátku relativně přísná pravidla. Jen těžce nemocné, řeklo se. Ale pak se to začalo rozšiřovat. Nejen fyzicky nemocné, ale i duševně nemocné,“ říká v nedávném rozhovoru  pro info.cz profesorka lékařské etiky Helena Haškovcová.  „V Haagu existuje klinika speciálně pro usmrcování psychicky nemocných.  V roce 2016 tam o sebevraždu požádal jedenačtyřicetiletý muž, který trpěl nevyléčitelným alkoholismem. Snížila se věková hranice pro projev svobodné vůle, takže v Holandsku se pro smrt můžete rozhodnout od šestnácti let bez souhlasu rodičů (od dvanácti se souhlasem).“

Eutanazie je v Nizozemí legální od roku 2002. V současnosti se provádí eutanazie zhruba u čtyř procent úmrtí a za deset let její počet narostl trojnásobně. Počet úmrtí osob s demencí narostl dvanáctinásobně. Kněz a přednosta Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Karlovy univerzity Marek Vácha varuje:  „V Nizozemí se okruh pacientů, kterým byla zcela legálně umožněna eutanazie, nyní rozšiřuje na pacienty trpící depresemi, schizofrenií, poruchami osobnosti, Aspergerovým syndromem (!) a rovněž na pacienty, kteří jako důvod žádosti o eutanazii udávají ‚unavenost životem‘.“ A připomíná i bizarní příklad ze sousední Belgie, kde o eutanazii opakovaně žádal uvězněný Frank van den Bleeken, který byl odsouzen za znásilnění a vraždu. „Z důvodu psychického stresu bylo v roce 2014 jeho žádosti vyhověno.“