S liberalizací škol jsme to přehnali, dáváme zpátečku

Jaký bude rok 2020?

Čeká nás několik změn. Když budu mluvit o základním školství, od 1. 1. se spouští nový systém financování regionálního školství.

Revoluční?

Nebudu říkat revoluční, protože je velmi podobný systému, který tu byl do roku 1995, než se zrušili školské úřady.

Proč byl tehdy zrušen?

V 90. letech se podporovala konkurence mezi školami. Říkalo se, že dobrá škola si najde své žáky a ve špatné se vymění ředitel, který děti přitáhne zpět. Školy bojovaly o žáky, protože žáci znamenali peníze.

Kolik se dávalo na žáka?

Poslední dobou zhruba třicet tisíc na rok na dítě. Mám ve škole šest set třicet žáků, což dělalo devatenáct milionů. Ředitel měl svobodu, jak s penězi naloží. Když jsem chtěl školního psychologa a měl jsem na něj, tak jsem si ho pořídil. Systém, kdy peníze šly za dětmi, byl úžasně jednoduchý, ale měl i svá úskalí.

Jaká?

Ne každá škola mohla ovlivnit, kolik měla dětí, zvláště v menších regionech. Školy si také děti přetahovaly. Každé jednotlivé dítě mělo vliv na to, jaké dostali učitelé platy. Když k vám přistoupili dva žáci, hned jste získal navíc šedesát tisíc pro učitele. Tento systém vedl i k přeplňování tříd.

Proč?

Máte šedesát dětí v ročníku a dost učeben. Můžete si vybrat: Buď z nich uděláte dvě třídy po třiceti a ušetříte peníze, které dáte lidem na odměnách, nebo uděláte tři třídy po dvaceti žácích a na odměny nezbude, ale ve třídě zůstane méně žáků. Začalo se samozřejmě ukazovat, že pro děti i učitele je lepší, když se jde cestou třikrát dvacet než dvakrát třicet. Přeplněné třídy učitele odrovnávaly, zdraví se penězi nenahradí.

Ještě nějakou vadu měl starý systém financování?

Starý systém byl hodně svobodný i pro kraje. Každý kraj si z normativu na dítě mohl ukrojit peníze do rezervy. Kraje, jak známo, jsou zřizovateli středních škol a obce základních škol. Většina krajů svým, tedy středním školám přidávala na úkor základek. Nový systém už to krajům neumožňuje. Teď už jdou peníze centrálně z ministerstva. Rozdíly bývaly velké. Plat stejného učitele v Praze a ve Zlínském kraji se lišil třeba o sto tisíc ročně.