Pouto se školou

K čemu pouto se školou? Většina lidí si takovou otázku snad ani neklade. Většina lidí má v životě úplně jiné starosti. Většina lidí žije podle hesla „použít, vyhodit, zapomenout“. Absolvování školy je pouhá a pro někoho bezvýznamná epizoda. Leckdo je přesvědčen, že všechny své školy vychodil buďto z povinnosti, nebo kvůli získání nutného papíru s razítkem. Taky vám to zní až příliš cynicky? 

Srazy abiturientů

S předchozím tvrzením by nejspíš nesouhlasili nostalgici, kteří tak rádi svolávají a organizují vzácná setkání absolventů školy u příležitosti kulatých výročí. Skoro v každé bývalé třídě se někdo takový najde. Naštěstí! To stále platí napříč generacemi. Můžeme se tomu usmívat, ale například sraz po čtyřiceti letech od ukončení základní školy v rodném městě může mít své kouzlo. 

Standardně pojaté setkání někdejších spolužáků mívá obvyklou slabinu. Pamětníci se potkají v restauračním zařízení, přiťuknou si sklenkami s alkoholem, povečeří řízky s bramborovým salátem, vymění si zaprášené vzpomínky, pochlubí se úspěchy svých potomků, prohlédnou fotografie a zpravidla je ani nenapadne, že by se mohli vypravit ke školní budově, v níž kdysi prožívali důležité roky. Škoda. Vždyť společná fotografie by se určitě hodila do rodinného i školního archivu. 

Zmíněný scénář jistě neplatí stoprocentně. Občas se uskuteční důkladně organizované setkání, v jehož průběhu se dávní spolužáci vypraví do bývalé školy a najdou i místnost, kde tenkrát sídlila jejich třída, nebo třeba se slzami v očích vstupují do zrekonstruované tělocvičny. A v takové situaci je možné pořídit ještě lepší snímky nebo historicky cenný videozáznam! Tato varianta ovšem předpokládá spolupráci někdejších absolventů a současného vedení. Bez oboustranného zájmu nic takového neuspořádáte. A teď ruku na srdce – kde u vás to takhle probíhá?