Jak se vydělává na nesplněných předsevzetích

Bridget v tom ale rozhodně nejede sama. Počet lidí, kteří si stanovují podobná až příliš ambiciózní předsevzetí, je překvapivě vysoký. Což pochopitelně dělá radost provozovatelům všech možných fitek, posiloven a wellness center. Na přehnané důvěře lidí ve vlastní vůli otužovat v nadcházející době tělo, zlepšovat kondici či hubnout totiž z podstatné části stojí jejich byznysmodel. 

Popeláři místo budíčku

Ekonomové Stefano DellaVigna z Kalifornské univerzity v Berkeley a Ulrike Malmendierová ze Stanfordu publikovali v roce 2006 v prestižním ekonomickém žurnálu American Economic Review studii přesně na toto téma. Jmenovala se „Paying Not to Go to the Gym“, a jak název napovídá, pojednává právě o lidech jako Bridget Jonesová. O lidech, kteří si zaplatí „permici“, aby pak posilovnu navštěvovali jen sporadicky. A ve finále tak zaplatili mnohem více, než pokud by vstupné hradili jednorázově, návštěvu od návštěvy. 

            Oba ekonomové analýzou dat týkajících se více než sedmi tisíc návštěvníků amerických fitness center zjistili třeba to, že lidé, kteří si pořídí měsíční permanentku v ceně přesahující 70 dolarů, navštíví zařízení v průměru méně než 4,5krát měsíčně. Za jednu návštěvu fitka tak nakonec platí více než 17 dolarů, i když by klidně mohli hradit jen deset dolarů (kdyby si koupili lístek na deset vstupů). Pravda, Bridget na tom byla ještě hůře, ale i tak v průměru tito lidé připraví sami sebe o 600 dolarů během celého období, na něž mají permanentku zakoupenou. Tuto sumu lze vynásobit více než třiceti miliony, což je počet lidí, který podle zmíněné studie navštěvuje v USA fitness centra, a zjistíme, že nesplněná předsevzetí jsou skvělým byznysem. A platí to jistě i pro další země, včetně České republiky.