Dánský film Srdcová královna je druhým snímkem dánsko-egyptské režisérky May el-Toukhy a jedním z nejúspěšnějších dánských filmů roku. Na festivalu v Sundance 2019 získal hlavní cenu diváků a byl nominován na cenu poroty. Diváckou cenu získal také na domácím festivalu v Göteborgu 2019 a je dánským adeptem na cenu Americké filmové akademie. Film přináší kontroverzní téma vztahu starší ženy a mladého chlapce, v hlavní ženské roli se objevuje známá dánská herečka Trine Dyrholm. Snímek zahájí přehlídku severské kinematografi e SCANDI, která se koná 9.–12. 1. v Praze, Brně, Ostravě a dalších městech. Od 16. ledna se film bude promítat v kinech po celé republice.
„Někdy je to, co se stane, a to, co se stát nesmí, jedno a totéž.“ Tato věta nás provází psychologickým dramatem Srdcová královna od počátku až do konce. A co se to vlastně stane, co se nesmí stát? Úspěšná právnička Anne žijící v krásném domě se dvěma dcerami a manželem, lékařem Petrem, se zaplete s jeho problematickým náctiletým synem z předchozího vztahu. Flirt se rychle změní ve znepokojivý příběh síly, zrady a zodpovědnosti s ničivými důsledky. Ano, ze začátku to působí až jako klasické filmové klišé.
Právnička Anne začne procházet krizí středního věku. Prohlíží se v zrcadle a zjišťuje, že její tělo přece jen zubu času neodolá. Mladý „zajíček“, představovaný hercem Gustavem Lindhem, ji naučí spontánnosti a vrátí do jejího šedého světa barvy. Doslova – scény s Gustavem jsou totiž prozářeny teplými slunečními paprsky, zatímco když se jejich vztah začne zákonitě hroutit, ztmavne nejen život Anne, ale i obraz. V druhé části film začíná extrémním tempem gradovat a neuvěřitelně nás vtáhne do děje, o němž už od počátku s nejistotou tušíme, jak tragicky se rozvine. Než film ovšem dospěje do tohoto bodu, jsme napínáni dlouhými scénami, jejichž důležitost vyvstává až postupně. I ten nejmenší detail měl svůj smysl a celý film je protkán hluboce promyšlenou symbolikou, ať už dějovou, obrazovou, nebo zvukovou.
Hudba, která nenásilně dokresluje tísnivou atmosféru, vrcholí, když si hlavní protagonistka na posezení s přáteli pustí píseň Tainted love od Soft Cell a začne se vlnit do rytmu. Text totiž perfektně charakterizuje vztah mezi ní a Gustavem, ale hlavně to, proč vztah musíme morálně odsoudit: „Jednou jsem na tebe narazil, teď od tebe neuteču, tahle zkažená láska, kterou jsi mi dala, já ti dávám všechno, co jen kluk může dát, vezmi si mé slzy; a to zdaleka není všechno.“ Anne totiž Gustavovi vztahem nebere jenom slzy, ale zároveň zašlapává jeho vnitřní dítě, které tolik touží po lásce. I naturalistické zobrazení milostné scény zobrazovalo sobeckost, se kterou si Anne posilovala sebevědomí, aniž by se ohlížela na city ostatních. Stejně jako Srdcová královna v Alence v říši divů, na niž režisérka několikrát během filmu odkazuje.
Královna v Alence v říši divů je proslulá svými rychlými soudy, kdy by všem stínala hlavy za nejmenší provinění. Srdcová královna se totiž bojí, že něco nebude perfektní, zcela podle toho, jak si ona svět kolem sebe naplánovala, zkonstruovala. A přesně toho se bojí i naše hrdinka. Několikrát je jí jejími blízkými vyčteno, že neumí přiznat, že ne vždy musí mít pravdu, o čemž se v druhé polovině filmu přesvědčíme také. Obává se, že její aféra s Gustavem vyplave na povrch, a proto také symbolicky stíná hlavy, aby se její vina neprovalila a ona nemusela připustit, že není perfektní a udělala chybu. Královnu si pamatuji hlavně díky jejímu proslovu během soudu s Alenkou: ,,Prvně trest, poté rozsudek.“ Stejně tak se naloží s Gustavem. Je nejprve potrestán a v momentě, kdy se projeví jeho nevina, je již pozdě napravovat chyby.
I přes to, že nás režisérka nenápadně tlačí do hledání paralel s dílem Alenka v říši divů, jsem našla jiné dílo, které se filmu po důkladnějším prozkoumání až nápadně podobá – je to Lolita od Vladimira Nabokova. Hlavní protagonista Humbert Humbert se stane náhradním rodičem dvanáctileté Dolores, ale to, co k ní cítí, není láska rodičovská. Dolores má ve své zmatené dětské duši spoustu bolesti po smrti matky a baží po lásce, která by její bolest vyléčila. Protože ale Humbert není schopný dát jí lásku rodičovskou, naváže s ním milenecký vztah. I když pohlavní styk sama iniciuje, nemůžeme ji vinit, protože Humbert je dospělý, který měl této situaci zabránit a potlačit své touhy. Dolores je pouze zmatené dítě, vlastně stejně jako Gustav. Gustava všichni vnímají jako problémového kluka, kterého se jeho matka vzdala, protože už ho Srdcová nezvládala. Ocitne se v cizím městě, bez přátel, v rodině, kde na rozdíl od vlastních dětí Anne nemá své místo. Vloupá se do vlastního domu, na rodinné oslavě hází kameny po hostech, chová se naprosto iracionálně. Touží po pozornosti, po lásce, ale neví, jak si o ni jinak říct. Proto když mu Anne nabídne alespoň lásku fyzickou, přijme ji. Takže i když působí dojmem, že sex s Anne chtěl, dělá to z bezmocnosti, z úzkostné samoty. Není proto znásilňován toliko fyzicky, ale hlavně psychicky, protože s touto situací neumí naložit. Stejně jako Alenka v Říši divů, která se chce Srdcové královně postavit na odpor, ale po tom, co ji královna osloví ,,má drahá“, ztratí svou bojovnost a královně se podvolí. Stejně tak jako Gustav, kterému Anne věnuje formu lásky, na kterou není připraven.