Jak vyrobit politika

Jeho jediným kamarádem byl pes ze sousedství. Hoch se u psa těšil zvláštní výsadě. Byl jediným člověkem, kterého mělo zvíře rádo. Jak Jiří Paroubek vypověděl v rozhovoru pro časopis Týden, k ostatním se pes choval tak zuřivě, že to bylo neúnosné. Byl utracen a pro chlapce smrt blízké bytosti znamenala obrovské trauma.

Nemuselo by jít o víc než o zajímavou příhodu. Jenže je důvod se domnívat, že právě okamžik, kdy zvíře vydechlo naposledy, rozhodl o tom, že se z chlapce na nějaký čas stane jeden z nejmocnějších mužů v zemi. Redaktor Ondřej Houska pro Hospodářské noviny spočítal, kolik významných politiků zažilo v dětství těžké trauma. Dvanáct amerických prezidentů ze čtyřiceti čtyř ztratilo jednoho či oba rodiče. V případě britských ministerských předsedů je to většina: 25 ze 40. Týká se to i současného premiéra Borise Johnsona. Když mu bylo deset, jeho matka psychicky onemocněla a otec se s ní krátce poté rozvedl. Výjimkou nejsou čeští prezidenti. Emil Hácha ztratil v dětství otce, Klement Gottwald ho ani nikdy nepoznal. Matka Gustava Husáka zemřela rok po jeho narození a zcela bez otce po rozvodu rodičů vyrůstal od svých dvou let i Miloš Zeman.

Zdá se, že utrpení prožité v raném věku dokáže později vybičovat k obrovskému vzestupu. Někteří z těch, kteří prožili v dětství trauma, jsou poháněni k tomu, aby získali co největší moc, tím pádem v co největší míře drželi osud ve svých rukou a další bolesti tak předešli. Obdiv davů jim navíc může kompenzovat chybějící rodičovskou lásku a uznání.

Obzvláště kruté dětství je pravidlem u pozdějších diktátorů. Otec Adolfa Hitlera se užíral kvůli svému nemanželskému původu a zřejmému polovičnímu židovství a vztek si vybíjel na synovi. Stalinův otec byl na alkoholu závislý surovec. Kromě toho, že Gottwald nepoznal otce, měl matku, kterou dítě nezajímalo. Nestál jí ani za to, aby mu vybrala křestní jméno. Narodil se na Klementa, byl tedy pokřtěn po něm. Když mu byl rok, matka ho předala příbuzným.

Působivý je příběh zoufalé irácké ženy, která se v pokročilém těhotenství pokusila o sebevraždu skokem pod kola jedoucího autobusu.  Na poslední chvíli ji zachránili sousedé. Dítě se narodilo, ale od tří let muselo snášet kruté zacházení ze strany nevlastního otce. Z dítěte vyrostl diktátor Saddám Husajn. Ironií osudu byli sousedé, kteří zachránili jeho matce i jemu život, židé. Není divu, že svůj šlechetný čin po mnoho let přísně utajovali.

Ne všichni lidé však reagují na nepříznivé podmínky v dětství stejným způsobem. Někteří jsou poháněni horečnatou touhou dokázat celému světu, že jsou hodnotnými lidmi, právě proto, že jim rodiče pocit hodnoty nedopřáli. Jiní dokáží negativní zážitky využít ke svému osobnímu růstu a na vnějším uznání jim tolik nezáleží.

Možná by stálo za to, abychom se méně zajímali o to, co kandidáti na důležité politické pozice slibují, a více se zaměřili na to, jaké prožili dětství. Netvrdím, že ztráta rodiče znamená, že z dítěte nemůže vyrůst dobrý politik. Nicméně bychom v takovém případě měli zbystřit. Pokud postřehneme známky nevyzrálé osobnosti, narcismus a chorobnou ctižádostivost, může být lepší dát svůj hlas někomu, jehož sliby nám voní méně, ale u koho je větší naděje, že politickou kariéru nevyužije k tomu, aby si na úkor ostatních doléčoval staré jizvy.