Psychologická čítanka: Hybristofilie, neznámá deviace

Money definoval hybristofilii jako sexuální úchylku, při které lidé cítí sexuální vzrušení a slast z toho, že je jejich sexuální partner známým násilníkem nebo zločincem. To zahrnuje zločiny jako zneužití, vraždu nebo ozbrojená přepadení. Vrah sám, prostřednictvím svých brutálních činů, se stává fetišem svého druhu. Ženy (obvykle se jedná o ženy, které se takto vztahují k mužům – násilníkům) zažívají skutečné sexuální vzrušení ve chvíli, kdy si ve fantazii přehrávají představy spojené s násilím. Hybristofilii můžeme v literatuře najít také pod známějším názvem „syndrom Bonnie a Clydea“. Někdy, naštěstí pro nás ostatní ne příliš často, přeroste za příznivých okolností fascinace násilím a zločinem u ženy do té míry, že je ochotna se na zločinech svého vyvoleného dokonce sama podílet. Za příznivých okolností v tomto případě znamená skutečnost, že se dotyčný vrah ocitl na svobodě. Společně páchané zločiny pak vytvářejí pevné, vzrušující pouto sdílení tajemství, nebezpečí, a jak už bylo řečeno, také sexuálního vzrušení. Psychologové proto rozlišují dvě formy hybristofilie, pasivní a aktivní. Pasivní forma znamená, že ženu nevzrušuje představa, že se sama na zločinech svého idolu podílí. Forma aktivní naproti tomu znamená, že si žena představuje svou aktivní roli při páchání násilí. Jak bylo řečeno, hybristofilie je zpravidla připisovaná ženám. Dr. Michael Aaron, newyorský sexuolog, citovaný v článku o hybristofilii, k tomu říká: „Určitě existují i muži, které přitahují nebezpečné ženy, protože i oni mohou vyhledávat vzrušení a emocionální intenzitu, kterou v nich takové ženy vyvolávají. K tomu ale nejsou téměř žádné informace, protože neexistují téměř žádné sériové vražedkyně.“ Cherry, v době rozhovoru osmnáctiletá Američanka, o sobě tvrdí, že sama měla hybristofilní sklony dávno před tím, než zjistila, že nějaká taková sexuální porucvha vůbec existuje.