SIGNÁLY Z VENUŠE: Je to tak jednoduché…

DD: "Mamí, a proč prostě nezhubneš, vždyť je to jednoduchý!"

Matka: "Ale tak já bych samozřejmě mohla zhubnout, je to jednoduchý, ale hrozně, hrozitánsky nevýchovný."

DD: "Ale ale mami!"

Matka: "No podívej se, nedala sis druhý kousek bábovky, nechceš se přejídat a být tlustá jako já, takhle krásně tě to motivuje. Položila jsem svou váhu na oltář tvého zdraví a když teď jednoduše zhubnu, je to morální hazard, protože si budeš myslet, že zhubnout je jednoduché a sníš třeba i támhletu mou čokoládu."

DD (mlsně se otáčí po čokoládě): "To není žádný morální hazard, to je normální demagogie, mami."

Matka: "Nech tu čokoládu! Jak ty můžeš, dítě sotva opeřené, vědět a chápat, co je to demagogie, ha?"

DD: "Měli jsme na to ve škole seminář, mami." (Dojídá čokoládu.)

Matka zvažuje, že zrušením poplatků za soukromé gymnázium navýší svůj rozpočet na čokoládu. ¨

Dvě jednou ranou 

Neznámá ves, neznámá Venuše, neznámý Mars.

Romantický podvečer, Mars se vrátil z cest a vypráví Venuši, jak pozval jejich společnou známou na oběd.

M: "A pak mi došlo, že má vlastně narozeniny, tak si říkám, koupím jí kytku, to vždycky potěší."

(dramatická pauza)

M: "A tak jsem vlez do obchodu, tam nějakej zvlášť aktivní aranžér, říkám, chci kytici pro ženskou k narozeninám a on pořád samý rudý růže, tak to bylo trochu blbý, že jo. A pak vidím hotovou kytici, nějaký neutrální kopretiny nebo co, tak jsem ji vzal."

(dramatická pauza)

M: "A pak to v tý restauraci vybalím a koukám, uprostřed kytice dvě obrovský srdce, tak jsem je honem vytáh a říkám K., že jsem jí samozřejmě nic takovýho rozhodně dávat nechtěl."

V (rozněžněle): "A kde jsou ty srdce?"

M (rázně): "Vyhodil sem to. Komu bych to, proboha, dával?"

O emancipaci 

Rok plusmínus 1800: Neznámá neemancipovaná žena stojí u plotny a míchá vejce. Zpívá si lidové písně. V noci spí.

Rok plusmínus 1900: Neznámá emancipující se žena stojí u plotny a míchá vejce. Vztekle přeruší zpěv lidových písní a vykřikne: "Proč mám celej život jenom stát u plotny? Jsem přece inteligentní! Chci toho víc! Chci studovat!" V noci hledí do stropu a přemýšlí nad svým promarněným životem.

Časoprostorové kontinuum se zavlní a Bůh pobaveně zvedne levé obočí.

"Ale prosím, jak si přejete," říká si.

Rok plusmínus 2000: Neznámá zcela vyčerpaná žena stojí u plotny a míchá vejce. V textu lidové písně pomáhá jednomu z dětí odhalit všechny neshodné přívlastky. V pauze mezi nádechy odpovídá druhému dítěti na dotazy, jak se teda programuje cyklus, ve kterém animovaná kočička oběhne obrazovku správně dokola. Náhodou to ví úplně přesně, vystudovala totiž teorii informatiky a v noci, až všichni usnou, si připraví přednášku o praktické aplikaci minipočítačů.