Gerda, Hilda a ti druzí

Takže nejdřív pro ty nejmenší – Karina Schaapmanová a Dům myšek (Meander). Fiktivní svět vymodelovaný do nejjemnějšího detailu ze dřeva, kartonu a papírmaše. Desítky, stovky místností, zabydlené širokou myší rodinou, které kraluje akční dvojka Sam a Julie, mladší a bezelstnější varianta Anči a Pepíka z dílny Lucie Lomové. Ti dva už spolu byli na pouti, v divadle, v cirkuse, zúčastnili se slavnosti – a nejnověji berou myší trojčata z příbuzenského vrhu na Piknik. Příběhově jasná, srozumitelná linka, ale ta vizualita! Pikantní je, že všechno to pečlivě nafocené kutilství, ušlechtilejší verzi nekonečně bobtnajících prostorových kreací, které v dějinách umění předvedli třeba dadaista Schwitters nebo artbrutista Dubuffet, realizovala někdejší politička. Schaapmanová pracovala svého času pro nizozemské labouristy.

Nový starý Mikuláš

V jiné profesi dělal taky Slovák Adrián Macho, autor knihy Gerda, příběh moře a odvahy (CPress). Než se ponořil s dvojicí velrybích mláďat pod stoupající hladinu oceánu, prověřoval možnosti a meze reklamního byznysu. Jako grafik si odtud přinesl jistou pompéznost svých hrdinů, jako scenárista pak vytříbený hudební sluch. Titulní Gerda a její bratr Lars totiž v druhé knize série (první díl Gerda, příběh velryby vyšel v r. 2018) nehledají nic menšího než ztracená slova a notaci písně, kterou jim do vínku dala maminka – jako nezbytného průvodce inteligentního dítěte po vlastním osudu. Než zbytek songu najdou, proberou všechno, co je třeba: vlastní minulost, vlastní příbuzenstvo, vlastní strachy, vlastní sny. I tady je k mání domácí komparace: s parádní Varvarou Marky Míkové, „knihou o velrybím putování“.

A teď komiks: Věděli jste, že legendární Mikuláš, napsaný Reném Goscinnym a nakreslený Jeanem-Jacquesem Sempém, ten sympatický rošťák, který v řadě knížek prožíval se svými početnými kumpány „prázdniny“, „patálie“ nebo „přestávky“, vycházel nejdřív v komiksu? Od pětapadesátého roku pár let. Ty příběhy teď sebrali pod hlavičku Malý Mikuláš v Albatrosu. Jsou to vlastně zárodky, z nichž později vyrostlo plnohodnotné zboží: na jedné straně příběhy, na druhé pak ilustrace. Zatímco Goscinny pěstoval jazykovou i situační absurdní srandu, generovanou škálou typizovaných figur od Mikuláše přes Albína po Celestýna, Vendelína nebo Pafnuce, Sempé kreslil dynamické, akční davové scény, bral dítě jako jasně kolektivní živel, který je schopen spořádaný svět dospělých vyvrátit z kořenů.