Jaké je pracovat s pachateli nejzávažnější trestné činnosti? Jaké jsou jejich šance na nápravu? Kolik z nich trpí psychickým onemocněním či deprivací? A jsou naše věznice připraveny s takovými lidmi pracovat? Na to odpovídá Kateřina Kejřová, která si ve vězení prožila několik let – jako psycholožka
Jak k tomu dojde, že se člověk stane vězeňským psychologem?A to ne v lecjakém kriminálu, ale v zařízení, kde jsou i vrazi?
Došlo k tomu během studií, kdy jsem pracovala v mateřském centru a měla jsem po čtyřech letech mimin i maminek nějak dost (smích). Tak jsem šla na stáž do věznice Horní Slavkov a ze stáže se vyvinulo zaměstnání.
Jaké to bylo poprvé za mřížemi?
Náročné. Když jsme poprvé viděla celu, tak se mi podlomila kolena.
Proč?
Ty podmínky jsou šílené. Ne všude, ale tam, kde jsem byla, byla například cela pro osm i více lidí a na jednoho člověka byly čtyři metry. To je úplně jiný svět.
Jak taková cela vypadá?
Jde o to, kde. Klasická cela je bíle vymalovaná s železnými palandami a každý má takovou plechovou skříňku na osobní věci. A pak je tam obvykle toaleta za nějakým závěsem. Ale jsou i specializovaná oddělení, kde to už vypadá lépe, skoro jako doma v pokoji.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.