Když tělo volá duši o pomoc

Genetické výzkumy, zkoumání mikrobů-našich symbiontů i detailní výzkum mozku a jeho funkce přinášejí nové a překvapivé poznatky o tom, jak je v nás vše propojeno se vším. Zvláště na dětech velice dobře poznáme, do jakých podmínek a s jakou specifickou výbavou se narodily i v jakém prostředí vyrůstají a jaké vlivy působí na jejich fyzické vyzrávání i psychický výkon a odolnost. 

Človíček bez lásky

Už kojenec zjevně trpí, má-li nervózní a spěchající vychovatele, kteří mu věnují minimum očních kontaktů a nekomunikují s ním slovně i mimoslovně vřele a čitelně. Také nemluvně bývá ukřičené, hůř spí i saje mléko, méně prospívá a trpí častěji průjmy, infekcemi horních i dolních cest dýchacích, pomaleji se rozvíjí. Zanedbávané batole později chodí, projevuje nadměrnou úzkost nebo agresivitu vůči okolí, špatně toleruje stravu i cizí lidi a ostatní děti, nebo se naopak upíná bez rozdílu ke každému. 

Nešťastný nebo opuštěný človíček ve věku, kdy opouští rodinné prostředí a začne navštěvovat školku a školu, může špatně snášet očkování, hůř růst, ztrácet hmotnost či trpět otylostí, pomočovat se, být obětí šikany nebo projevovat málo soucitu a ochoty k pomoci ostatním. Jindy se dítě či dospívající vinou chronické nemoci hůř přizpůsobují i integrují do nového kolektivu. Mohou mít i problémy s učením. 

Když dítě přijde do kolektivu vrstevníků, mohou se projevit předchozí deficity z rodinného prostředí a výchovy. Vzniká chronický stres, který může mít kromě řady psychických i mnoho fyzických důsledků. Podobně zase na psychiku může výrazně působit deficit ve fyzické rovině dítěte, ať už jde o nerozpoznanou, nebo špatně korigovanou smyslovou vadu (sluch, zrak), menší obratnost nebo osvalení dítěte, neschopnost přizpůsobit se nárokům nového prostředí a ostatním. 

Psychosomatický původ mívají v dětském věku bolesti hlavy. Někdy bolí bříško jako projev strachu ze zátěžové situace. Objevují se častější angíny, vyšší lekavost a svalové napětí nebo časté úrazy. I vrozené vady, alergické reakce nebo intolerance potravy nebo jen prostá odlišnost barvy pleti, výšky či tělesné stavby dítěte mohou vést k následnému postižení psychiky, stranění se kolektivu, nebo naopak k přehnané snaze dominovat ostatním. 

U psychosomatických chorob nestačí prohlédnout jen pacienta samotného, důkladně vyšetřit jeho fyzický i psychický stav a prozkoumat vytrvalost i odolnost vůči zátěži. Zajímáme se také o reakce dítěte v různém prostředí i o názor vychovatelů na problematiku, s níž se dítě potýká. Bývá typické, že v některé situaci nebo prostředí se potíže vyskytují minimálně, zatímco jinde mohou dítě zcela vyřadit nebo paralyzovat. Spí dítě lépe na táboře než doma? Jí všechno a bez problémů ve školní jídelně, a ne u některé babičky? S tátou „zlobí“ a stěžuje si na obtíže podstatně méně, než je-li kolem pečující a úzkostná maminka? To vše jsou důležité informace, bez nichž se lékař i vychovatel při úvahách o psychosomatických obtížích neobejde. 

Bludný kruh nemoci

Spouštěčů nemoci může být mnoho. Narození sourozence, přestěhování do jiného města, rozvod rodičů nebo úmrtí domácího mazlíčka – to vše může ve školním věku dětí vést k řadě psychosomatických stavů. Léčit jen na fyzické úrovni – otužovat nebo naopak přehnaně opečovávat –, to často situaci dítěte spíš zhorší. Bez komplexního přístupu se při diagnostice, léčbě či rehabilitaci psychosomatických stavů neobejdeme. A právě tady mohou pomoci vnímaví učitelé, přátelé dítěte i rodiny nebo ostatní blízcí, s nimiž dítě přichází do styku. 

U psychosomatických stavů někdy nejde rozlišit, co bylo první příčinou. Většinou nasedne nějaký specifický stresor na citlivý terén vnímavého dítěte. Tím vzniká bludný kruh, kdy se zhoršuje psychika vinou fyzických obtíží a zvyšuje se vnímání obtíží vinou psychického stresu. Někdy dopadne ona pověstná poslední kapka a v zátěžové situaci se projeví nahromaděný fyzický či psychický stres, které byly do té doby přehlíženy nebo kompenzovány. 

Zkrátka a dobře: Zkusme zasáhnout vždy na více rovinách, pokud se potýkáme s nějakými opakujícími se nepříjemnými stavy. Pohlazení, odpočinek, přátelský rozhovor v bezpečném prostředí, ale také dobrá diagnostika a včasná moderní léčba s kontrolou efektu, doléčení a rehabilitace jsou pomocí. Střídání činností, pravidelný režim a otužování – a to vše na úrovni psychické i fyzické. To je nejlepší prevence všemožných dlouhodobých i akutních trápení, které mohou napadnout stejnou měrou psychickou pohodu, fyzické zdraví i začlenění dětí a dospělých do různých kolektivů. Všem přeji hodně radosti, spokojenosti a psychofyzického zdraví!