Nápis na zdi

           Já si to však nemyslím. Mně stačí jít v tom našem Křupanově se psem na procházku a hned jsem zasypán magickými dojmy jak bernardýn lavinou. Sotva vyjdeme ze vrátek, zastaví mě soused-podnikatel. Říká, že onehdy koupil kamion červů. Návnady na ryby. Export do Německa. Na hranicích ho však tři dny zdrželi, a když ve Frankfurtu kamion otevřeli, vylétlo zevnitř tisícihlavé hejno much. 

          O ulici dál míjíme provozovnu se smíšeným artiklem, jak hlásá vývěsní štít Víno, limo, saponáty. Právě sem míří další soused. Ptám se, odkud jde. „Ale měl jsem ve městě jednání,“ zamumlá zasmušilý alkoholik, co je rok bez práce. Z kabely mu kouká lupení od kedluben. Jeho jednání spočívá v tom, že jezdí každý den do tržnice, kde mu zelináři nechávají odřezky pro králíky.

          Na obzoru se zjevila Tetka kulometka. Rychle pryč. Kdo se té ukecané matróně dostane do spárů, čeká ho hodinové tsunami drbů, nářků a stížností na manžela. Její muž dělá v telemarketingu. Celý den musí o čemsi přesvědčovat lidi do telefonu, doma proto zarytě mlčí. A neukojená žena vyráží do ulic na lov.