Školní inspektor Oldřich Blahynka si ve své kanceláři odložil sako na pyramidu šanonů, povolil kravatu a ze spodního šuplíku vytáhl lahev brandy. Byl pátek po obědě, a tedy čas na malou siestu.
Sotva však nalil do napoleonky temný nektar, ozvalo se střelné zaklepání na dveře, jež se vzápětí rázně otevřely. Inspektor bleskurychle vyskočil z koženkového křesla a div že nezasalutoval jako na vojně. Ve dveřích se totiž zjevil referent ministerstva školství Mojmír Pilman.
„Klid, Oldřichu,“ mírnil kolegovu paniku ministerský úředník a výmluvným gestem pokynul, aby nechal butylku na stolku a nesnažil se ji zakrýt Plánem inspekční činnosti na rok 2020.
„Přicházím v míru,“ pravil Pilman, když do sebe obrátil první štamprlík brandy. „Vlastně bych potřeboval tvoji pomoc, Oldo,“ dodal, když vyprázdnil druhý kalíšek. Poté referent kolegovi vysvětlil, že v Karlových Varech se bude zanedlouho konat „Global School Director tentononc“, zkrátka mezinárodní soutěž o nejlepšího školního ředitele, kam má ministerstvo navrhnout kandidáty z každého okresu.
„Za Prahu jezdíval na takovéhle slávy vždycky Jodas z Vinohrad, bratranec našeho náměstka Jodase z ministerstva školství, jenže některým šťouralům to už začalo být podezřelé. A tak máme najít jiného adepta,“ řekl referent Pilman a pokračoval: „Ty, Oldřichu, máš přece z těch svých inšpekcí všechny školy pročuchané a každého direktora znáš jako svoje boty, tudíž bys mi mohl poradit, koho poslat na to repre do Varů.“
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.