Virová lekce

Zavřené školy, zavřené obchody, zavřené hospody, vylidněné ulice. Lidé zabalení v rouškách, šálách a šátcích jako sváteční bandité. Pandemie koronaviru se rozhodla prověřit naši společnost, a to včetně učitelů, rodičů a dětí. Jak jsme dopadli?

Virové prázdniny udělily českému školství tvrdou lekci. Pomineme-li tuny zkaženého jídla, které zůstalo ve školních kuchyních po překotně vyhlášené karanténě, otřásla se v základech samotná povinná školní docházka. Někteří učitelé umístili na web svých tříd jen lakonické instrukce typu Učebnice ČJ, str. 72-113, a víc nic. Pokud se po těchto pokynech děti látku samy naučí, je role učitele zbytečná. Anebo si znechucení rodiče začnou hledat k veřejnému školství vlastní alternativy. Samozřejmě že takový přístup nebyl všude. Řada kantorů učila kupř. přes Skype a otestovala si v terénu možnosti digitální pedagogiky. Pak také vznikaly různé projekty, jako třeba edukační pořad České televize UčíTelka. Chápu, že byl připraven narychlo, nicméně někteří učitelé se na obrazovce takříkajíc odkopali. Nezáživné školometské poučování muselo nudit i děti ve studiu, natož před obrazovkou.